Aneb, pohled do duše výtvarnice ...

Rozhodla jsem se, že se s vámi podělím o své myšlenky a důvody, proč mě celý život baví umění a mám k němu blízko ...

Baví mě poznávat nové lidi, čerpat z jejich osobnosti, energie. Mám ráda životní náhody, nemusí být vše zaběhané, stejné. Ve tvorbě rovněž vítám vše nové, neskutečné, fascinující náhody a nápady, které mi situace nabízí. Riskuji, zkouším, doplňuji realitu s abstrakcí.

Dívám se, co dovede barva, keramika, glazura, techniky. I v životě trošku riskuji, mám ráda tajemství. nemám ráda vnucování, radění, omezování všeho druhu. Miluji přírodu, zvířata, tajemno, dobré lidi, děti. Nemusí to být dálky a cizí kraje, všude je tolik krásného, v dotecích, maličkostech.

Je to například modř oblohy, růžová červánků, hněď měkké hlíny, dotek a hladkost kamínků, světlo měsíce a hvězd, teplo a záře slunce, chlad a bělost jiskřivého sněhu, sladkost ovoce, vůně podzimního ohníčku, pečeného chleba, kávy, jemnost, rozmanitost květin, kouzlo starých zákoutí i fotek, teplo krbu s milými tvářemi, hodnota slov a skutků kamarádů, perličky smíchu našich dětí.

Vánek jarního vzduchu, vůně dřeva, posečené trávy, sena, lesní pěšinky s překvapením hříbků. Studenost vody v potoce, hebkost kožešin, svádících k pohlazení, směsice zvuků, přírody, tónů, cvrlikot kobylek, kvákání žab ... to vše je krásné.