Jak už zde bylo naznačeno. O víkendu jsme pobývali v Kamenickém Šenově a motali jsme se kolem školy. To proto, že má přítelkyně a spolužačka, obě jsme absolventkami této školy, zde nyní prakticky vyučuje - Tvarování a malbu na sklo. Nemohla jsem odmítnout nabídku podívat se do sklářského muzea na instalaci výstavy letošních praktických maturit. Studenty v příštích dnech čekají obhajoby a teoretická maturitní zkouška. Tak tedy nahlédnětě:

Modrá chobotnice na talíři je vyrytá do skla. Rytí skla patří spolu s matným brusem k nejjemnějších technikách zdůrazňujícím křehkost tenkostěnného většinou nápojového skla. Provádí se menšími kotoučky, aby vzniklo jemné a přesné propracování detailů. Ten samý student pak vytvořil nádhernou modrou chobotnici technologií tavením skla. Tavenice je skleněná plastika. Z hlíny vyrobíte model, z kterého se vyrobí forma, ta se pak naplní sklem.

Červená podmořská kresba na jednoduchých válcích je tzv. lazura. Lazura je tenká řídká průhledná vrstva barvy. Lazurování je jednou z nejstarších malířských technik. Vzniká vypálením směni okru se solemi. Na čirou sklenici nebo vázu se nanese barvící směs. Při vypalování v peci zbarvují soli stříbra sklo žlutě, sloučeniny mědi žlutozeleně, červeně... Červená lazura je vynálezem významného sklářského technologa F. Egermanna z Nového Boru (1777-1864).

Zde opět můžete vidět práce dvou studentů 4. ročníku SUPŠS, kteří zvolili technologii tavení skla pro svou závěrečnou práci. Technologie tavenice umožňuje dosáhnout velkých kontrastů v tloušťce materiálu. Tato technologie byla v padesátých letech vyvinuta profesorem Stanislavem Libenským.

Maturitní práce, která zaujme jistě i vás, je malbou na sklo. Na skleněné desky studentka namalovala štětcem obličeje a výjevy sklářskou barvou, kterou pak proškrabávala. Tím vzniklo detailní prokreslení. Jednotlivé skleněné desky jsou pak zakomponovány do kovového rámu. Vznikly tak dva velké obrazy. Může vás jen potěšit, že tato vynikající a talentovaná studentka hned na poprvé uspěla v přijimacím řízení na UMPRUM v Praze.

Malba na sklo se provádí sklářskými barvami, což jsou buď smalty (nízkotavitelná olovnatá skla) nebo preparáty drahých kovů. Používají se v práškové formě a třením těchto tavitelných práškových skel s terpentýnovu silicí vzniká malířská barva. Nanáší se štětcem ručně, stříkáním, sítotiskem a vypaluje se v peci při 490 - 560 C.

Snad jsem vás tímto nahlédnutím trochu navnadila k tvoření. Mne samotné je někdy trochu smutno, protože při úsměvných vzpomínkách na školu a intr, kde jsme lumpačili a studentů se hlásilo na školu haba kuk, dnes u talentových zkoušek stojí hrstka studentů. Nejstarší sklářská škola na světě má problémy obsadit všechny ateliéry a bojuje o své místo na slunci...