K vyšívání jsem se dostala už jako malá, kdy jsem u své babičky viděla vyšité dečky plným stehem téměř všude. Na kuchyni, na televizi, na šicím stroji... Brzy jsem plný steh odkoukala a začala jsem také vyšívat. Ani jedna moje dečka se nedochovala, ale s odstupem let jsem si pak taky svoje dečky vyšila.

Vyšívala jsem i Richelieu, které jsem zase viděla u manželovy maminky, tak jsem se taky do něj pustila.

Ale křížkové výšivce jsem propadla. Když jsem ještě bydlela u rodičů, mamince k narozeninám jsem vyšila dečku, která mě moc bavila, stihla jsem to tenkrát na poslední chvíli. Dodnes ji má a v ložnici na zrcadle jí vídám. Předlohu už jsem nikdy nenašla.

Z internetu jsem později stahovala velké množství předloh, zásobu jsem měla na pětiletku. Vyšila jsem košík s růžemi, kopretiny v modrém džbánu, mlýn a housle s konvalinkami. Dodnes tyto obrázky visí v ložnici nad postelemi.

S těhotenstvím mě na vyšívání úplně přešla chuť, nemohla jsem vzít ani jehlu do ruky. Po čtyřech letech jsem bloumala internetem a prohlížela si výtvory svých kamarádek. Došla jsem až k vyšitému obrázku  od Barji zde na Fleru, a od té chvíle jsem se nemohla dočkat, až začnu vyšívat.

Několik výšivek mám rozpracovaných a pořád doufám, že je dokončím.

Od svého vyšívání jsem teď maličko odbočila, neboť jsem našla stránky, jak vyšíváním pomáhat. V polovině října bych chtěla odeslat balíček, tak doufám, že stihnu ještě to, co mám v plánu vyšít.

Dosud mám: