Snad každý, kdo pracuje z domova ví, jak je těžké se do práce donutit. Ještě těžší je to když máte zahradu, stačí jen vyjít ze dveří a pořád je co dělat.

A to je právě ten problém, pak hlavu napadají tisíce ujetých nápadů, co všechno by se dalo i nedalo, minulý týden jsme vyráběla pítko z květináčů, rozvážela kamínky, předminulý hlínu, kopala další záhony....ale co dneska?

Koukám nad sebe, na spodek pergoly a na trámu vidím to "nouzově" udělané krmítko pro ptáčky, co tam visí už skoro rok. Vypadá vážně provizorně.

Plán už jsem měla tedy jasný, ale řezat ruční pilkou dřevo a zatloukat hřebíky se mi v tom parnu vážně nechtělo.

Také se dělá krmítko z květináčku, aspoň by nám ladilo k pítku...nemám květináč

Tak jsem brouzdala pinterestem a narazila na krmítko z pedigu. Pedig doma mám, už několik let, ale nikdy jsem z něj nic nedělala. Pustila jsem si několik videí, prošla pár návodů a šla na to.

Moje vybavení :  zahradnické nůžky, nůžky na papír, kleštičky na šperky, tužka, kolíčky na prádlo, krejčovský metr, pedig a starý kýbl.

Hlavně pedig namočit, ať se neláme.

Podle návodů jsem si vybrala techniku "japonské vazby" - pletení jedním prutem "pod jednu, nad dvě".

  Začátek byl nejtěžší, myslela jsem že to bude podobné jak pletení ozdob ze slámy, ale ono ne, byl to  vážně horor.  Pořád se mi to někde povolovalo, nebo to bylo utažené křivě, netvořilo to kolečko....po chvíli snažení se ale začalo docela dařit.

A rosto to.

Dno už bylo dostatečně velké, přibližně 22cm, tak jsem našla vhodný hrnec a šla na stěny.

Pak už jen ukončit a první část je hotová.

A v tu chvíli nastal zádrhel, nedomyslela jsem napojení na "stříšku". Řešení, které jsem zvolila je opravdu hodně strašné a hodně špatné, ale pořád jsem se uklidňovala tím, že to nakonec nějak "vytuním" a ono to dopadne dobře. Třeba to spojím jutovým provázkem nebo něčím jiným.

Je to přeci můj první výrobek z pedigu, a i když bude mít milion chyb, tak bude pořád pro ptáčky.

Stříška už šla celkem rychle, pořád jsme dělala stejnou technikou....Krmítko už se krásně uzavíralo a začlo vypadat celkem k světu.

Konečně se blížilo ukončení stříšky.

Ještě zpevnit napojení a už je skoro hotovo.

Začínám pomalu jásat.

I když je to křivé, celé špatně, tak i přes to je celkem bitelné a pevné.

Zavěšení jsem udělala jutovým provázkem a dřevěnými korálky.

Mám hotovo a jen se kochám. No, plno chyb to má, někde neutažené, to napojení, za to se úplně stydím,  ale účel je hlavní. Ptáčkům v zimě poslouží. A i když asi nevydrží mnoho let, možná ani jednu zimu, tak tu radost, kterou z toho teď mám, mi nikdo nikdy nevezme :).