Chronologicky zatím na Ikarii ještě nedozrál čas. Správně by tady měly nejprve být knižní miniatury a logbooky, ale už vás nemůžu dál napínat...
Ikarie je moje srdeční záležitost. Miluju sci-fi a Ikarii jsem kupoval hned od prvního čísla. Když v listopadu 2010 vydala Mladá fronta poslední číslo, z nostalgie jsem vyštrachal ze sklepa hromadu starých časopisů a zjistil, že mám téměř kompletní vydání. Těch asi 30 chybějících čísel jsem postupně přes inzeráty a nákupem v internetových knihkupectvích doplnil a teď mám kompletní vydání od 1. do posledního čísla.
Zbývalo už jen ten 21 ročník svázat. A tak jsem ve volných chvílích začal...
Návrh obálky prošel několika fázemi. Jako vítěz nakonec vyšel návrh na motivy obálek M. Zhoufa (alespoň doufám, že to byl on), zkombinovaný se snímky z filmu Ikarie XB-1 a doplněný o titulní stránky všech čísel v konkrétním ročníku.
Sehnat vhodný papír na předsádky už bylo celkem jednoduché a neřezat jej na příslušné rozměry přímo hračka.
A takhle už vypadá předsádka připravená k vazbě.
Pro svázání jsem zvolil obchodní vazbu, která mi pro časopis přišla jako nevhodnější a zároveň nejjednodušší na zpracování. A takhle už vypadá sešitý knižní blok.
Dalšími kroky je naklížení hřbetu a následné zkulacení kladivem. Větší problém bylo vymyslet, jak ozdobit ořízku. Ale i to se nakonec zadařilo. Nalepit záložku a kapitálky a zpevnit hřbet knihařským gázem je už maličkost.
Následuje nasazení desek, …
… dokončení hřbetu …
… a kniha je vlastně hotová. Zbývá už jen potáhnout desky připraveným návrhem …
… a je to. Teď už se jen pokochat provedením …
… a začíst se do vlastnoručně zhotoveného pokladu!
Tak zase někdy příště nad miniknížečkami se budu těšit napočtenou.
P.S. Na rozdíl od Ikarie v časopisové formě, je tuhle nebezpečné číst večer v posteli. Když při čtení náhodou usnete a spadne Vám na nos... 
Kterak se státi knihvazačem - díl I. První kniha
