Na západním svahu Olivové hory se nachází největší židovský hřbitov na světě (stopadesát tisíc hrobů). Každý Žid chce být pohřben právě zde. Z Olivové hory totiž sestoupí do Jeruzaléma Mesiáš. Dle tradice první budou vzkříšeni právě ti z hrobů na Olivové hoře… (Tomu odpovídá i cena hrobu – v přepočtu téměř dva miliony korun.)

Pohřby se v Izraeli konají v den úmrtí nebo druhý den. Tělo zemřelého se oblékne do bílého rubáše. Jestliže se jednalo o dospělého muže, zahalí jej do jeho talitu (modlitebního šálu), kterému ustřihnou jeden roh. Mrtvola se umístí na máry a pochová se bez rakve. Jedinou výjimkou jsou státní  či vojenské pohřby, kdy je použito prostých borovicových rakví zahalených izraelskou vlajkou. Kremace je pro Židy nepřijatelná.

Na židovských hřbitovech v Izraeli nesmí stát strom, nesmí tam být žádná zeleň – nic živého. Jenom mrtvý kámen a písek. Svět smrti. Na rozdíl od diaspory, kde dávají přednost vztyčeným náhrobním kamenům, jsou zde hroby zakryty plochými kamennými deskami (macevot). Neuvidíte jedinou květinu – o věncích nemluvě. Na hrob se jako výraz úcty pokládá kamínek. Ten, kdo měl mnoho přátel, má na svém hrobě mnoho kamínků…

„Květiny dostáváme rádi zaživa,“ smějí se Židé. Je na tom kus pravdy. Po smrti je pozdě na prokazování lásky...