"Mít doma počůrané hadříky? A proč jako? Šmahem jsem nápad své matky odmítla, ale uvnitř to vrtalo." říká látkující maminka Jitka Hůrská. 

ŽIVOTOPIS

Narodila se v roce 1978 v jihočeských Prachaticích. 

Před 10-ti lety si řekli se svým mužem ano a mají spolu 2 děti.

Tříletého chlapečka s kaštanovou barvou očí a roční holčičku s řasami Myšky Minnie. 

Nedá dopustit na svůj kraj a je šťastná, že žije v podhůří Šumavy.

Vystudovala klinickou biologii a pracuje v centru prenatální diagnostiky,

kde i teď, při rodičovské dovolené vypomáhá. 

      Na výletě i s látkovkami

Děti...si užívám na plný úvazek. Nepřestává mě fascinovat jejich vývoj. U roční dcery fyzický a tříletého syna psychický.

Nesnáším... rádio, hudbu a změny. Zvládnu jen ty, které si volím sama.

Miluju...ticho, odpočinek, básně Jana Skácela a látkovky.

Jsem bohatá...na svůj vnitřní život. Obvykle introvert a přesto ve společnosti známých aktivní, rychlá a vůdčí.

Dětská lékařka...babička mých dětí přišla jako první s nápadem látkovat.

Jednorázové pleny... byly do května 2011, kdy jsem začínala poslední měsíc svého vymodleného těhotenství naprostou samozřejmostí. Mít doma počůrané hadříky? A proč jako? Šmahem jsem nápad své matky odmítla, ale uvnitř to vrtalo.

První impulz...k látkování byl o pocitu dávat svým dětem na zadeček něco tak přirozeně zdravého a prodyšného jako je látka.

Jednoho dne...mne potkala před místní knihovnou velká cedule hlásající cosi o výstavě moderních látkových plen. Šla jsem, ale celé to bylo příšerné. Ošklivé režné pleny. U nich nikdo, kdo by mi mohl odpovědět na mé otázky. Moderní to nebylo ani náhodou.

Internet...mi vtrhl reálný vítr do plenkových plachet. Páni, to byla nádhera a já je chtěla. Plenky byly do týdne doma. Pak další a další. Prala jsem, věšela a s láskou hladila bříško.

Porod...a já tři neděle čekala na odvahu látkovou plenku nasadit. Plenka seděla i slušela. Od té chvíle mi dělají plenky stále radost.

Při zaměstnání...malá spí nebo jí hlídá babička. Je v přebalování sběhlá a dokonale mne zastoupí. 

Na procházky...s látkou až po roce. Vím-li, že bude nutné přebalit, beru spolehlivou kapsovou plenku. Výměna je tak naprosto stejná jako s jednorázem, akorát místo hledání odpadkového koše uložím použitou plenku do PUL nepropustného sáčku a odnesu ji domů.

Na procházce s PUL pytlem na použité látkové pleny

Na noc...čekaly další půlrok.

Jsem dávno mazák... když se mi narodila moje okatá holčička. Mám megavýbavu. Z mé původní sady nezbylo prakticky nic. Srdce mi plesalo a stále plesá nad barvami, variabilitou a vzory látkovek.

Estetický dojem... je pro mě velmi důležitý. S radostí dám látkovou AIO plenu v létě k tričku (bez čehokoli dalšího na oblečení). Jednorázová by mne nechávala chladnou.

Argumenty...proč má mít dítě hezkou plenku, když není vidět, jsem odhodila stranou. Krásné spodní prádlo, my ženy, také nosíme a není skoro nikdy vidět. Jde o ten pocit.

Peru...každý 3. den, skladuji nasucho v kbelíku na pleny s kapkou levandulového oleje. Peru na 60 °C v Persil Sensitive a přidávám Permon. Ždímám na šetrných 800 otáček, plenky mi neschnou o nic déle než při otáčkách vyšších.

Říkali mi... přiděláš si práci.

Já odpovídám... vůbec ne. Je to zábava, nová zkušenost, další barvy do skládanky, které říkám mateřství.