"Přijela jsem z porodnice domů a byla tam (vlastně tady) hrozná zima a suché úplně všechny květiny. Na plenky jsem, myslím, nemyslela. Vlastně už ani nevím." 

Moje dítě... bude používat látkové plenky! Tohle jsem věděla už dávno předtím, než jsem vůbec kdy chtěla být těhotná. Nevím, kde jsem kdy zjistila, že moderní látkové plenky existují, nedaří se mi spojit si to s nějakou událostí, prostě jsem k tomu tak nějak přišla...

Před sedmi lety... byla těhotná moje máma. Myslela jsem si, že by mohla látkovky používat. Ona se tvářila, že si to taky myslí. Hledala jsem jí na internetu, co všechno existuje a posílala jí e-maily o tom, co vše si má koupit. A pak jsem s ní šla do obchodu, kde prodavačky pracně zjišťovaly, co myslím těmi PUL svrchňáčky.

Koupily jsme... dvoje. A pak taky vlňáčky, lanolin a několik čtvercovek, protože máma razila teorii, že když čtverce stačily na nás (já a můj bratr), že jí musí stačit i teď.

Malý bratr... se narodil a rozhodlo se, že čtverce se používat nebudou, protože dva jsou na něj veliké (a jeden je málo, nám máma dávala dva), vlňáčky jsou blbost, protože nefungují (protekly) a PUL svrchňáčky se časem věnovaly maminčině sestřenici, protože ona látkování taky měla v plánu (jak to dopadlo, nevím). Já jsem ho do látkovky oblékla na vánoční fotku do kalendáře a hotovo konec:)

Otěhotněla jsem... pak i já. Teda ne hned, až za pár let.

Látka... jak jsem psala na začátku, byla u mě jasná 'odjakživa', ale myslela jsem si, že budu používat pouze AIO varianty.

Všichni mě odrazovali... od všeho, ačkoli jsem se nikoho na nic neptala, v práci jsem poslouchala o tom, jak nebudu stíhat (navíc sama, to prostě nezvládnu nic), jediná kolegyně budoucí látkařka tehdy žádné dítě ještě neměla, takže naše názory byly automaticky vedlejší, ale to je jedno. Byla jsem rozhodnutá.

Maminka... mně koupila první sadu plenek (PUL svrchňáčky zůstaly u její sestřenice navěky, vlňáčky i s lanolinem vyhodila) a ještě mi věnovala čtverce, které nakonec nepoužívali.

Kamarádka... mi poslala SMS, že nejlepší plenky jsou jednoznačně Pampers, ale že dneska už by se nebála látkovek, a poslala mi krabici nepoužitých čtvercovek, které nakoupila dříve pro svého syna.

Mezitím... jsem zjistila, že AIO varianta není zase až tak skvělá, jak jsem byla přesvědčená, a že na ni stejně nemám peníze, a tak nebylo co řešit.

Před porodem... jsem pak dostala velký balík jednorázovek, a koupila jsem malý balík jednorázovek, který jsem si přivezla jeden den tramvají do porodnice (a ostatní věci k tomu, samozřejmě).

Látkovat v porodnici... jsem nechtěla, neměla jsem nikoho, kdo by se o plenky postaral. A popravdě - hrozně jsem se bála porodu, všechno ostatní šlo tak nějak stranou.

Dnes... už bych vzala látkové plenky do porodnice úplně klidně. Těžko říct, jestli bych se zase tak strašně bála porodu. Možná ano. Byl hrozný, byly to dva týdny vyvolávání a bolestí, a nechci o tom psát. Skončil císařem, kdy se mi narodila moje malá holčička. Za chvíli to bude už rok...

Přijela jsem z porodnice... domů a byla tam (vlastně tady) hrozná zima a suché úplně všechny květiny. Na plenky jsem, myslím, nemyslela. Vlastně už ani nevím. Přišlo mi, že mám hrozně moc času a že je na světě krásně, snažila jsem se myslet jedině pozitivně, moje holčička pořád spala, po dvou proplakaných nocích jsem si ji vzala do postele, a tak nějak od té doby v její postýlce skladuju suché plenky.

Ze začátku... jsem střídala látku s jednorázem, ale jiný balík než ten do porodnice a ten, co jsem dostala, jsem už, myslím, nekoupila.

Časem... jsem pak používala už jen látku. Dávala jsem čtverce na novosklad, pak to přestalo vyhovovat, když se Doruška začala vztekat při přebalování. Dál jsem dávala čtverce na rovno, což - přiznávám - byla docela hrůza. Dceřino kakání vždycky skončilo na svrchňácích a většinou to odneslo i oblečení.

Pár kalhotovek... jsem dávala dceři převážně na noc, ale úplně tak nějak na celou noc nestačily, a na "pravou" noční kalhotovku je Dorota malá doteď. Kalhotovky jsem jí začala nedávno dávat i přes den.

Za necelý rok... co látkuji, jsem se setkala s pár negativními reakcemi na plenky - zejména na fyzioterapii, kam jsem chodila s dcerou cvičit Vojtovku, ale nikdy jsem se tam nedozvěděla, proč je to vlastně špatně. Naopak pan doktor na kyčlích látku (a šátek) chválil.

Moje dcera... nebyla nikdy opruzená, nikdy jsem nemusela použít na zadeček žádný krém, třeba to není tím, ale já myslím, že spíše ano.

Od začátku látkování... se vždycky těším na den, kdy se plenky perou, hrozně ráda je věším a voním k nim. Přemýšlím, jestli bych mohla o látkování napsat něco negativního, ale na nic jsem nepřišla.

Jsem ráda... že jsem se dala touhle cestou.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O Michaele

Narodila se v zimě 1985. Dětství trávila tím, že se učila hrát na hudební nástroje, což později využila při studiu gymnázia, kdy  začala pracovat v centru volného času, kde vedla hudební kroužky. Později vystudovala grafickou školu a snad prý brzy dokončí školu pedagogickou. Vždycky chtěla být spisovatelkou. Před mateřskou dovolenou pět let učila ve školce. V listopadu loňského roku se jí narodila dcera Dorota Lilly.

Říká, že na jejím životě je hezké to, že když nechce, nemusí jíst olivy. Má ráda léto a sníh a kino a knihy a focení a hudbu a je pro kontaktní rodičovství. Snaží se do Dorušky zasít pár myšlenek, ať samy vyrostou. Chce ji naučit vědomí toho, co se děje a že život je vzácný a pokoře k němu. Ráda se nechává vtáhnout do dětského světa. Je ráda, že jsou spolu...