Název blogu je asi trochu zavádějící, ale naprosto odpovídá situaci. Letošní leden se nesl ve znamení houbiček a byl to hlavní důvod, proč jsem zde na Fleru v průběhu ledna zaujala pozici "mrtvého brouka". Nevkládala jsem, netopovala jsem, nepsala jsem. A teď nastal čas podělit se o příběh hektického měsíce ledna  roku 2018. 

My, Češi, máme různé libůstky, které nám jsou naprosto vlastní. Máme skvělé pivo (i na něj v jednom z dalších blogů dojde), máme smažák, který nikdo jiný nesmaží,  párky zasunujeme do rohlíku horem, místo toho, abychom ho přeřízli podélně jako kdejaký zahraniční žblabuňka. A houbaříme. Houby jsou natolik populární, že předtím, než jsme se narodili, "byli jsme na houbách". Když nechceme před dětmi říkat, že je něco naprd (protože by se strašně chechtaly), říkáme, že je to "na houby". Když chceme někomu slušně odseknout, řekneme "Ále houby" nebo přitvrdíme "Ále houby s octem". Smaženice důkladně prokmínovaná je taky krmě, kterou jsem v žádných zahraničních kuchařkách nenašla. Nemám odvahu ji modelovat, protože, přiznejme si to otevřeně, ač je to s čerstvým chlebem pokrm chutný, jeho vizuální stránka by potřebovala nějak výrazně pozvednout, aby to nevypadalo, jako když už to někdo jednou snědl. 

Když se vášeň pro houby smísí s vášní pro vzdělávání mládeže, dostanou houby úplně jiný význam. Existuje nakladatelství, které vydává různé naučné cedulky a karty pro děti. Rodiče prvňáků mají na dveřích toalety nalepenou abecedu, u druháků je tam malá násobilka, my máme momentálně vyjmenovaná slova. Jak jinak to dítko donutit zírat v klidu na seznam těchto slov a tiše doufat, že uvíznou v té malé makovičce navěky.

A toto nakladatelství vydalo naučné kartičky s obrázky nejpopulárnějších hub. Loni na sklonku léta jsem jednu zakázku podle těchto kartiček vymodelovala a vypustila z hlavy. Zakázka si však našla místo na sociální síti a v říjnu se spustila kulometná palba žádostí o onu sadu houbiček. Bohužel měsíce říjen - listopad-prosinec nejsou zakázkové práci příliš nakloněny, Vánoce semelou každého z nás. Požádala jsem tedy zájemkyně o poshovění a odložila jsem výrobu houbiček na leden. 

Rozhodla jsem se vyrobit sad o něco více, pokud by měl někdo zájem zakázku navýšit. Celkem 40 sad po 24 druzích hub, pár lidí chtělo i dodatkové houby, které mezi 24 kartami nebyly. Suma sumárum asi 990 kusů hub. Na měsíc. Na mé večerně-noční modelování, když už nemusím "být k dispozici" a odpovídat na všetečné "Mamíííííííí!". 

Přiznávám, že jsem si sáhla na dno. Přiznávám, že jsem měla chuť to často vzdát. Přiznávám, že jsem si často přeříkávala v duchu kousek Kiplingovy básně  "Když"

"když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněji,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“

Ono je to ještě dál, celá báseň je naprostá bomba a každá sloka se člověku v životě mockrát hodí, když se cítí úplně na dně.  Akorát, že jí asi brzy zakážou, neboť poslední slovo celé dlouhé básně je  "muž" a není cesty, jak to genderově upravit, aby se to rýmovalo a mělo to pointu. Ale mám ji schovanou a mám ji i  zakonzervovanou v hlavě, zmizet ze světa ji rozhodně nenechám. A kdyby se mě náááhodou nějaký ministr školství někdy na něco zeptal, tak jsem si jistá, že kdyby se každý musel tuhle báseň ve správném období života naučit nazpaměť, nikdy by toho později nikdo nelitoval. 

Houby měly být trochu větší, než dělám obvykle, aby mohly sloužit jako názorná pomůcka pro začínající houbaře.  Ovšem je tu limit - umím dosáhnout hranice 30 (max 35) mm, větší už to bohužel nejde. Cena by rostla příliš vzhůru, nejen co do spotřeby materiálu, ale větší houba si žádá více detailů, tudíž i více času a cena času tvoří hlavní a podstatnou část kalkulace konečné ceny.  Hřibovité houby měly mít své výrazné znaky, aby se daly dobře od sebe rozeznat. Tak schválně......

Zleva - hřib pravý, hřib koloděj, hřib žlučový (nožka nažloutlejší než výtrusnice, světlejší klobouček), hřib kříšť a vedle něho hřib žlutomasý neboli  "seniorka"- rozlišné zabarvení i tvar nohou. A satanáš nakonec. 

Opravdovým hlavolamem byl pro mne smrž (specifický klobouček) a ryzec pravý (netypická kresba kloboučku).

Bolestivě jsem rozlišovala muchomůrku růžovku (masák) a muchomůrku tygrovanou, které mi na většině fotografií připadaly podobné jako vejce vejci. Muchomůrku růžovku ani nemám nakoukanou, protože co pořádně neznám, nikdy nesbírám. Nakonec jsem tu tygrovanou udělala o něco tmavší a více do hněda. Sosala jsem úporně data ze strýčka Googla a brzy měla mozek jako houbu. 

Muchomůrka růžovka

Muchomůrka tygrovaná

Zabrat mi dal slepenec hlívy ústřičné, výroba všech 40 kousků mi připadala nekonečná. Teď už budu mít hlívu navždy spojenou s prvním dílem Vinnetoua, kterého jsem při své práci staršímu dítku pustila, zda ho ten superindián a superšetrhend zaujmou a začne hltat Mayovky jako já před 35 lety. Nezaujal a nezačne. Ach jo. Ale jako kulisa ke tvoření to bylo príma. Člověk si osvěžil vzpomínky a naučil se zpětně nějaké nové jadrné kletby cezené přes černý knír padoucha Santera. "K ďasu!" (kdy jste třeba tohle naposled použili? :))

Muchomůrky a bedly - jejich výroba sestávala z několika kroků s "mezipečením". Musela jsem je dělat jen po 20 kusech, abych při jednotlivých krocích nezešílela. Klobouček, výtrusnice, nožička, suknička, kalíšek, stíny, barvy, puntíky...  Puntíkovala jsem při prezidentských debatách. Ono když se člověk nekouká a jen poslouchá, přijímá informace úplně jinak, než když má i vizuální příjem. Další korálek do šňůrky mých životních mouder, které musím předat dalším generacím, i když ty o to nějak valně nestojí. 

Někde jsem měla potíže s kartami a skutečnosti - na kartách byla těla holubinek, čirůvek a pýchavky nažloutlá, podle strýčka Googla jsou těla těchto houbiček bílá - po domluvě se zákaznicemi jsem se držela fotografií nalezených na internetu....

příklad - čirůvka havelka

Ale nakonec jsem to  dokázala. Dokázala jsem vyrobit celkem 1000 hub za měsíc.

24 druhů houbiček. 

Několik sad navíc ještě mám stále skladem. Kartičky na prodej k nim nemám - někdo je už má, někdo ne, někdo je chce, někdo se raději řídí třeba knížkou, plakátem, atlasem. Kartičky lze sehnat v knihkupectvích nebo u nakladatelství Kupka pod názvem Sada 24 karet- houby. 

Nevím, jestli letos vůbec půjdu na houby a zatím si nedovedu představit, že vyrobím na podzim pár košíků hub pro panenky. O houbách se mi zdá, houby se mi zjevují všude, houby pořád třídím, sáčkuju, balím a rozesílám a strašně se těším, až se opět pustím do práce na dobrotách, které zatím žijí v mé představivosti a každá bude jiná a nebudu toho dělat 40 kusů.  Ale hluboko uvnitř mám  pocit, že se mi podařilo zase posunout své hranice o další kousek dál. A nakonec - jako vždy - budu na svůj maraton "na houby" vzpomínat jen v dobrém.