U nás teď letí Harry Potter. Naše dítko si audioknihu pouští pořád dokola, takže to nejde neposlouchat. Už si přesně nepamatuji, ve které to bylo části, ale když byla řeč o Hedvice a jejích jantarových očích, najednou mně to trklo. Jaká je vlastně jantarová barva? Ano, jasně, asi si hned vybavíte takovou tu barvu koňaku, jasně hnědou nebo tmavou medově žlutou. Když ale přisuzujeme jantaru jen tento jeden odstín, hodně mu tím křivdíme. Koňaková barva tvoří jen malilinkatý zlomek všech barev a odstínů, které se ve světě jantaru objevují. Jeho svět je totiž velice pestrý. K široké paletě barev přispívá kromě lokality a podmínek, za kterých jantar fosilizoval, i druh stromu, z jehož pryskyřice jantar vznikl.

Ve světě je nejznámější a ve šperkařství nejdéle používaný baltský jantar. Rozhodně však není jediný svého druhu. Jantar vznikal na mnoha místech naší krásné planety. Kromě Pobaltí se další významnější ložiska nachází, nebo nacházela, například na Sicílii, v Rumunsku, Německu či na Ukrajině, a mimo Evropu také v Barmě, na Sumatře, Madagaskaru, v Mexiku nebo v Dominikánské republice. Dokonce i v České republice se u obce Valchov našel jantar a podle svého naleziště dostal jméno valchovit. Jantar z různých lokalit se vyznačuje rozdílným vzhledem. Někdy lze už na první pohled určit, odkud daný kousek pochází. Pro šperkařství je nejvhodnější právě jantar baltský a dominikánský. Po vyleštění má vysoký lesk a vysoký lom světla. 

Baltský jantar, zvaný také sukcinit, pochází z různých druhů již vymřelých jehličnanů Pinus succinifera. Odhaduje se až kolem 350 druhů jehličnanů. Baltský jantar má ze všech druhů nejvyšší podíl kyseliny jantarové. Ta tvoří až     8 % z jeho celkové hmotnosti. Nejbohatší ložiska se podle odhadů nachází v Kaliningradské oblasti, dále pak na severu Polska a Litvy podél pobřeží Baltského moře. Jeho věk se odhaduje na přibližně 28 až 54 milionů let. Je starší než samo Baltské moře. Baltský jantar bývá pod žlutohnědou vrstvou zoxidované kůry průhledný, polo-průhledný nebo úplně neprůhledný, tzv. mléčný. Nabízí celou škálu barev, od sněhobílé až po béžovou, citronově žlutou, medovou, oranžovou, červenohnědou až hnědou. Polský vědec Adam Chetnik ve svém Malém slovníku odrůd jantaru definoval kolem 200 variací. Barvami a formou ale rozmanitost tohoto organického drahokamu nekončí. Příroda si s jantarem opravdu vyhrála a „namalovala“ v něm tisíce nádherných, těch nejoriginálnějších kreseb. Klidně by mohla vystavovat v Louvru vedle těch nejslavnějších malířů světa.

V baltském jantaru se často setkáváme s neprůhlednou formou. V průběhu fosilizace se za velmi specifických podmínek, tj. za určité teploty, vlhkosti, tlaku atd. v jantaru vytvořily mikroskopické bublinky. Čím více bublinek, tím neprůhlednější jantar. Nejvíce bublinek je v bílém jantaru. Odhaduje se až 900 000 bublinek na 1 mm³. Pro srovnání, ve žlutém neprůhledném jantaru jich je jen 25 000 na 1 mm³.

No a jak je to s dominikánským jantarem?

Dominikánský jantar pochází ze stromu - luštěniny Hymenea protera, který už také vyhynul. Dnes rostou v jižní Americe nebo v Africe podobné druhy tohoto stromu, například kurbaryl (Hymenea courbaril). Ten také vylučuje velké množství pryskyřice, z ní se ale jantaru rozhodně nedočkáme… Alespoň ne nejbližších několik milionů let.

Dominikánský jantar patří mezi velice vzácné druhy. Je specifický svým zbarvením a optickými vlastnostmi. Absorbuje zelené a modré vlny světelného spektra, proto se na černém podkladě zbarví do zelena nebo do modra. Barva samotného jantaru je však žlutá. Přesněji, pohybuje se po velmi široké paletě, od světle žluté až po oranžovou a červenohnědou. Velice, ale opravdu velice zřídkavě, se objevuje i krvavě červený jantar. My jsme za celou tu dobu, co se jantarem zabýváme, měli jeden jediný kousek krvavě červeného jantaru. Byl právě z Dominikánské republiky a byl opravdu nádherný. Nejvzácnější je však modrý jantar (a je také hodně drahý). Bývá nazýván také jako „král jantarů“. 

Jantar je vůbec nádherný drahokam. A tajemný. Má duši a umí k člověku promlouvat. V kouzelnickém světě Harryho Pottera by to mohl být třeba „kámen života“...