Pamatujete si na mou loňskou radost ze zlaté medaile v Dalemain? Na slavnost nejlepších marmelád světa? Já to mám stále v živé paměti a byť je velmi těžké obhajovat posty nejvyšší, na tu letošní soutěž jsem se sice s lehkou nervozitou, ale těšila.
Po návratu z Kanárských ostrovů jsem si myslela, že mám tuny času zpracovat čerstvé citrusy a v pohodě poslat vzorky do soutěže, ale co čert nechtěl, uzavírka byla tak nějak dřív než loňské roky a já jednoduše už nic navařit nestihla. Nezbylo než sáhnout po loňských skleničkách, které se mi tu v koutku krčily a proto letos putovaly do Anglie pouhopouhé tři kousky. Nenechte se mýlit, že to byly nějaké kousky, které nikdo nechce, spíš hodně specifické chutě, na které nejsme tady u nás zas až tak zvyklí..... ale ruku do ohně bych za ně dala.
O to větší radost mám, že 2 marmelády z těch tří získaly stříbro, voňavému kumquatu s badyánem uteklo vítězství o jeden jediný bodík a karamelizovaný bergamot ukázal, že je opravdu tak výborný, jak o něm tvrdím. Jsem moc ráda, že si moje marmelády drží svůj standard mezi těmi nejlepšími na světě a děkuju vám všem, že vám tak chutnají....... upřímně...... to je mnohem víc, než jakákoliv hvězda, medaile nebo certifikát. Ne nejsem nevděčná, ale ten pravý život je tady, každý den a vyhrát v soutěži je ta třešnička na dortu, která ho vyladí k dokonalosti. Ale záleží hlavně na tom dortu 
P.S.: když už jsem tímto postem porušila snad všechna copyrighterská pravidla týkající se obsahu a délky sdělení, přidávám i další, a to fotky z loňského vyhlašování, na kterém jsem byla v Anglii osobně.......pro tu atmošku
