Vždycky jsem chtěla dělat práci, která mě baví. A jen jednou jsem dělala práci, která mě nebavila. V každé jsem našla něco, v čem jsem se mohla realizovat. Rčení: Vším, čím jsem byl, byl jsem rád....mě charakterizuje téměř úplně.

Teď ani nemůžu říct, čím jsem. Napůl se věnuji elektrofirmě a na další dvě půlky své tvorbě. že 3 půlky nejsou?

Kdepak, tohle nemá s matematikou co dělat. Půl mého života jsem technik a dvě půlky jsem .... jak to říct.Šiju, dekoruji krabičky, mozaikuji, kolážuji .... co vlastně jsem? Říkali: autorka ..... nebo výtvarnice .... taky mě nazvali šičkou(ale to neberu, dle mého názoru šička je člověk, který netvoří, jen slepě šije cizí nápady a pořád dokola ten samý kus a, když jde domů, je ráda, že to má za sebou). Minulý víkend mi na jarmarku paní, která se přišla takzvaně inspirovat k mému stánku, řekla, že jsem prodavačka. Normálně se na zákazníka hrubě neobracím, ale tentokrát jsem se musela ozvat. Za prvé mi přišla ukrást nápady a ještě měla tu drzost mi to říct. A za druhé: prodavačka?!

Copak stojím znuděná někde u regálu nebo pultu? Copak nevidí mé, pyšně řečeno, "řemeslné výrobky"?

No, požádala jsem ji, aby šla čerpat inspiraci jinam, že mé nápady patří mě. A nejsem prodavačka, já ty věci tvořím! Ufff.

A o tom to vlastně je, svou prací žiju, zdá se mi o ní. Ráno se vzbudím a mám nový nápad nebo se svítáním vyřeším technický problém, na který jsem večer narazila. Nebo najednou uzraje myšlenka, kudy do zakázky, kterou jsem vzala a nevěděla jsem jak... To víte, nejskvělejší zakázka je, když si zákazník/ce vybere látku, krabičku, vzor ...a pak mi řekne, chci kapsář, šperkovnici, věšák z této kombinace a zbytek nechám na Vás ......

Je to super, mám volnou ruku ..... ale ta zodpovědnost, jestli se nakonec bude líbit.

A to je pro dnešek vše. Přeji i Vám, abyste žili/y svůj život na 3 půlky :-D.