Toto vydání se ponese v jiném duchu a to ze dvou důvodů. Redakce se poučila a zjistila, že je nutné přistupovat k lidem opatrněji. Redaktoři se pokusí o jemný takt, aby získali více informací. Obezřetní budou mimo jiné proto, protože druhým prodejcem v rubrice okénko bude "BULDOZER".
Buldozer, který lepí přáníčka a bločky 
Profil buldozera zde
Tvrdá ruka je na rozpacích: nick BULDOZER je prostě divný. Hodně divný. Proč prodáváte přání z papíru a bloky? Čekali bychom součástky do těžkých strojů, zdobené krajkou, vyšíváním, dále obháčkované pneumatiky, kovaný a ručně tepaný volant, pedály přinejmenším z fima nebo jiného alternativního materiálu, sklo v autě pomalované speciáními barvami, třeba ve tvaru mandal, ale tohle? Ten váš sortiment a nick prostě nejdou dohromady. Čekám na vysvětlení…
Tvrdá ruka sedí, nohu přes nohu, poklepává nervózně prsty na opěrce křesílka a skutečně čeká, zatímco Buldozer zrovna lepí na desky notesu květinku o průměru tři milimetry. Aby řeč nestála, Buldozer nabídne Tvrdé ruce, že jí může říkat Mili. A odpovídá…
To máte tak, já papír miluju. Je to materiál, který je hodně poddajný. Když mi něco nejde, což se ale stává skutečně výjimečně, protože já jsem rozený estét a lepič, tak papír jednoduše zmačkám. Se sklem to jde blbě, nejde roztrhat na kousíčky, a kovy korodují. Látky se při šití hrnou, korálky se kutálejí a mají šííííleně malý otvory na protažení nitě. To nechám borcům, co mají víc trpělivosti.
Já si rozumím s papírem. Zrovna nedávno jsem zjistila, že třeba ze složenek jdou dělat krásné origami! Co nevidět je vystavím tady na Fleru! Počítám, že půjdou na dračku. Lidé mají rádi tajemství a překvapení – pošlu jim domů umělecky složenou složenku a oni do poslední chvíle nebudou tušit, jakou částku mají místo mě úřadům a institucím uhradit. Na toto zboží nejspíš poskytnu maličkou slevu. Jsem takový dobrák od kosti!
Tvrdá ruka, která se mezitím začala kochat barevnými bloky, originálními přáníčky a dalším úžasným zbožím značky Buldozer instinktivně ucukla rukou. Evidentně ji zaskočilo zjištění, že by narazila právě na origami z nějaké té složenky a BuldozerMili jí ho vnutila na památku. Svoje rozpaky ovšem bleskurychle zamaskovala, odskočila od pracovního stolu a po vzoru Sherloka Holmese pokračovala ve výslechu:
Jaké druhy papíru zpracováváte? Papír jako papír, ne?
Ne, pracuji v drtivé většině s tvrdými kartony a scrapbookovými papíry, které neobsahují lignin ani kyselinu. To znamená, že jsou trvanlivé a ani po mnoha letech nezežloutnou a ponechají si své syté barvy. Proto se používají na výrobu alb, potažmo blahopřání, která nemění svoji kvalitu a jsou pěknou vzpomínkou na doby dávno či nedávno minulé.
Je tedy pravda, že na papíru ujíždím. Tím nemyslím, že mi na zem spadne čtvrtka, já si jí nevšimnu a uklouznu po ní, i když i to se mi stalo. Naštěstí jsem si nic nezlomila, jen papír se trochu pomačkal, ale to je daň, kterou my umělci kromě té, co z nás ždíme stát, rádi a ochotně platíme.
Ujížděním myslím skutečnost, že jestli si u něčeho báječně zarelaxuji, tak je to chvíle, kdy si uvařím kafe a prohlížím si papíry, které ještě ve svých šuplících nemám a které bych si nutně, ale velmi, velmi nutně potřebovala objednat. Tak to se pak ozývá různé kvikání, juchání, obdivné vzdychání, prokládané výkřiky „wow, to chci!!“ a podobně. Někdy vykřiknu i: „hustýýýý“ – to když je vzor na papíře hodně drobný a hustě poskládaný J
Uvažujete o tom, že byste časem přesedlala na jiný materiál?
Tvrdá ruka je evidentně ráda, že se rozhovor chýlí ke konci, protože papírové nadšení nesdílí. Přitom Mili je přesvědčena, že když Ruka navštívila toaletu, tak se jí toaletní papír hodil. Hm, redaktoři jsou různí, naoko se tváří, že papírem opovrhují, a běda, kdyby v Milině ateliéru na WC chyběla ona zmíněná rolička! Ruka by okamžitě ztropila povyk a místo rozhovoru by vyšla ostrá a nactiutrhačná kritika…
Nepřesedlám ani za nic. Na koni jsem jela jen jednou a byla jsem ráda, že jsem na něj vylezla, nespadla, jela, a zase slezla. Jiné materiály jsou pro jiné lidi. Říká se: ševče, drž se svého kopyta – tak já sice nejsem švec, ale papír je mi souzen. Odmala miluji knihy, pracovala jsem jako novinářka, psaním se živím stále… nejsem promiskuitní typ, takže papíru jsem a zůstanu věrná.
Tvrdá ruka se nad slovem věrnost malinko ušklíbne, zakoulí soucitně očima, ale nic neříká. Když se Mili otočila s tím, že půjde a uvaří Ruce kávu do papírového hrnku, přistihla Ruku, jak kombinuje károvaný papír s puntíkatým, pobrukuje si u toho a říká: „doprčic, chybí mi tady takový ten sytě meruňkový odstín říznutý lehce losovou s nádechem do bordeauxého lila… až se Buldozer vrátí, tak mu řeknu, ať nějakou pěknou čtvrtku objedná…“
................................................................................................................................................................................
Tvrdá ruka
Pane doktrore. Máme tu pro Vás pár zajímavostí ohledně paní Mili. Sledovali jsme její aktivity na internetu a zjistili jsme že se až příliš často dívá na tato videa. Prosím podívejte se
Tuto záležitost si paní Mili pouští průměrně dvanáctkrát za den. Papírový trabant
Když jsme okolo baráku slídilo po večerech, zjistili jsme že chodí tančit flamengo... tak si udělejte obrázek sami
Největší úlet je ale tohle. Je to dlouhé ale to vydržíte. Bojíme se, že si to snad sama natočila, případně nahrávku natočit nechala. Krásné video s buldozerem
Co nám na to řeknete? Je to už druhý člověk který tvoří z papíru, ale zavání to megalomanskými projekty.
Lavsoň
Ano, tento jev není v našich odborných kruzích zcela neznámý. Já sám jsem ho definoval, pojmenoval a také zavedl - zavádím rád, zejména debaty na odborné téma. Paní Mili žije dvojím životem: navenek se věnuje jako precizní tvořitelka a lepička, nezlobte se na mne, blbinek z papíru, které sice lidem dělají radost, ale koho to dnes zajímá? Radost, tvorba, seberealizace, pche....
Trabant představuje pomyslný vrchol její tvorby, kterého chce dosáhnout. Buldozer pak symbolizuje její snahu po destrukci toho, co vytvořila. Je to poměrně choulostivá situace, ale předpokládáme, že dostatek papíru, lepidla, pentliček a kraječek by mohl zabrat a paní Mili na buldozer zapomene, vypracuje se a trabanta pustí z hlavy.
Je to nicméně lehce znepokojivé a již jsme kvůli tomuto trendu svolali odborné konzilium na téma "Papírový traktor a realistický buldozer v kontextu evropského sjednocování". Výsledky nebyly příliš uspokojivé, bude nutné ještě na tomto tématu zapracovat, ustanovit komise, vypsat nějaká ta výběrová řízení a věnovat granty. To je jasné. Zatím nevíme komu ani proč, ale to je vedlejší, důležité je, že už víme, jaká částka na tento výzkum půjde. Snad neprozradím příliš, když řeknu, že je to mnoho, skutečně mnoho eur.
Tvrdá ruka
Pane Lavsoni, můžete doporučit, na co by se paní Mili měla v životě soustředit, k čemu se upnout?
Lavsoň si pohrává na ploše stolu s papírovou maketou buldozeru a zasněně zírá na svůj trabant, zaparkovaný na dvoře domu, v němž má kancelář.
Lavsoň
"Já myslím, že je vše v pořádku, je šikovná, a když na sobě zapracuje, možná se dočkáme zajímavých, vskutku zajímavých výsledků...."
Poznámka redakce
Po této odpovědi už se pan Lavsoň zahloubal do formulářů, které se jal vyplňovat - a vzhledem k tomu, s jakým zaujetím se tomu věnoval, nelze se domnívat jinak, než že pošilhává po grantu. Je to grand, věnoval nám hodinu času, a za to mu patří dík...
Vtip dne...
Varování dne...
Doporučení redakce - nenechte si ujít zde
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První vydání časopisu k nahlédnutí zde!!!
Dlouhá byla cesta, která vedla k vydání tohoto magazínu!!!
Redakce " Tvrdá ruka" Vám dnes představí několik svých rubrik
- okénko ( dnes jsme byli nuceni představit Vám neznámého prodejce na Fleru, jiný nebyl k dispozici)
- zaostřeno na ( hledáček objektivu bude zaměřen na fotografa a tvůrce, který se musel podrobit )
- poradna psychologa ( oblíbený psycholog Lavsoň Bielik otevírá svou poradnu pro naše prodejce)
- vtip dne ( vybíráme to, co připadá vtipné nám - necháme si však rádi poradit)
- varování dne ( doba je složitá, rádi bychom své čtenáře varovali)
Tvrdá ruka navštívila prvního prodejce, který byl ochoten nechat se vyzpovídat. Máme z toho škodolibou radost. Když si to vymyslel, tak ať si to prožije na vlastní kůži 
Tvrdá ruka
Prezentujete se pod jménem "atelier naturdekor" jak Vám máme říkat?
atelier
Nejraději bych aby jste mi říkali ateliere naturdekore, na Fleru jsem dostala přesdívku AN, jinak se jmenuji Soňa. Zatím máte dovoleno říkat mi An, stejně jako moji přátelé. Když mi polezete na nervy, prosila bych ateliere naturdekore
Tvrdá ruka
Vyrábíte stromy a bonsaje. Co tím sledujete? Můžete to čtenářům vysvětlit? To přece není úplně normální.
atelier
Stromů nikdy není nikdy dost. To je můj názor a za tím si stojím.
Tvrdá ruka
Kdyby jste pěstovala živé bonsaje a stromy, tak neřekneme nic. Jenže vy je vyrábíte z drátů a papíru a umělých listů. Takové stromy jsou maximálně dobré pro oko.
atelier
O to právě jde. Vyrábím své stromy pro ty, kteří se neumějí postarat o živé. Vlastně jsem takový ochránce přírody. Vyzkoušejte si svou péči na stromech mých, pak Vám svěříme stromy živé. Mělo by to tak fungovat i u zvířat, případně u lidí. Bohužel k tomu společnost ještě nevyzrála. Jednou jsem slyšela, že notorik vracející se do života dostal úkol. Nejdříve se měl naučit starat o květinu, potom mohl zkusit zvířátko, pak si měl teprve hledat vážný vztah. Něco na tom je, že ano
Tvrdá ruka
Co nám můžete ještě nabidnout, kromě stromů, které maji sloužit jako trenažér? A prosim Vás co je to tam za psa ?
atelier
Doufala jsem že zaujmu tímto. Zákazníků mnoho nemám, za trest vyrábím málo. Bude-li víc zákazníků, bude i víc výrobků. Vztah mezi poptávkou a nabídkou se dá vyložit různě. Ten pes je můj věrný průvodce. Pořád na mě takhle kouká. Někdy je mi to divné, na druhou stranu je tu aspoň někdo, koho zajímám.
Tvrdá ruka
To je teda skandál. Neměla by jste to dělat obráceně? Vyrobit hodně, vytvořit nabídku a pak čekat na poptávku? Doufáme alespoň že jste tvořivá.
atelier
Moje výrobky jsou krásné. Některé jsou ozdobou luxusních kanceláří, některé jsou v restauracích, většinu si však hamouním sama pro sebe. Sama mám málo, nerada se dělím. Když má někdo zájem, jsem ochotná se svého stromu pro peníze vzdát, ale je to těžké a traumatizující.
Tvrdá ruka
Je to neobvyklé, ale začínáme Vám věřit. Nejspíš to máte jinak. Co by jste nám řekla o svých dalších aktivitách?
Co děláte když zrovna nepatláte strom?
Atelier
Poslední dobou většinu času sedím u počítače. Stále se dívám, jestli už mám zákazníky. Pár nadšenců by už bylo, ale pořád si myslím, že by jich na Fleru mohlo být více. Snažím se tedy vymýšlet nominace, pak se pořád rozčiluji že ta moje nezaujala a tak. Mimo jiné píšu knihu, ale předem varuji. Jestli bude malý zájem, mají čtenáři smůlu. Také chodím na procházky a fotím. Mám strašný a rozbitý starý foťák. Ráda bych fotila Makro, ale nemám na nový aparát peníze. Makro s novým foťákem by mi jistě dobře šlo, ale když lidé nemají zájem, za trest nic nevyfotím. Jejich škoda.
Tvrdá ruka
Rozhovor s Vámi je opravdu zajímavý. Předčila jste všechna naše očekávání. Neměli jsme nikoho jiného k rozhovoru, ale že se to zvrhne až takhle, to je tedy síla.
Máte nám ještě co říci, nebo nám za trest neřeknete nic ?
atelier
Bude-li zájem řeknu více. Občas mě napadají i duchaplné věci, ale musí být někdo, koho by to zajímalo. Vy na mě moc dobrý dojem zatím neděláte
Tvrdá ruka
Dobře. Nám to tedy bohatě stačilo. Čtenáři budou mít určitě radost, ale jestli budou mít zájem, tak to netušíme. No co se dá dělat? Slíbili jsme Vám reklamu, vkládáme zde odkaz na Vaše zboží
tady je atelier naturdekor
Poznámka redakce:
Milí čtenáři. Omlouváme se za tento rozhovor. Paní An z Atelieru je skoupá na slovo... vždycky musí nejdřív vidět ten proklatý zájem. Zeptala se nás jestli si dáme kávu a když jsme podle ní odpověděli s malým zájmem, tak nám nedala nic. Napadlo nás při našem pokusu o reportáž, proč se ten malý psík stále tak kouká. Ten chudák ví, že zájem je nutné projevovat neustále, jinak má šmytec. To ještě paní An říkala, že neví, proč ten pes pořád tak blbě čumí. To jsou paradoxy !!!
A teď opravdu perlička, kterou jsme vyšpionili:
Paní An prý chtěla vědět, jestli by uspěla ve vysokých, ba přímo těch nejvyšších kruzích. Zavolala do jedné hodně hodně důležité kanceláře. Šlo o velmi významný palác. Detaily bohužel neuvedeme, protože informace je to tajná.
Paní An se troufale zeptala, jestli mají zájem o její květinové dekorace, kterými se atelier také zabývá. Máme fotografii, která zachycuje moment překvapení a rozpačitého nezájmu.
Paní An byla odmítnuta, dokonce jí řekli že namají zájem. Reakci paní AN si jistě umíte už představit.
Řekla jim že ani ona už nemá zájem a nikdy jim za trest žádné dekorace nevyrobí. A mají útrum, jako my všichni, jestli s tím něco neuděláme !!!
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tvrdá ruka
Pane doktore, nabídl jste nám výmomoc s řešením psychopatologických problémů na Fleru.
Co tomu říkáte? To už bude nějaká diagnóza, ne?
Lavsoň
Je to smutný příběh, ale já bych to tak dramaticky nebral. Paní An má o své výrobky strach, protože je dělá s láskou a během jejich tvorby k nim jaksi přirostla. Není si pak jistá kde její miláčci skončí a proto své případné zákazníky zastrašuje. Je to podobné, jako když vypipláte štěňata a pak si myslíte, že každý nový majitel může být zvrhlík. Snažíte si svého zákazníka zprotivit co nejvíce, aby jste tak měli důvod svého miláčka si ponechat.
Tvrdá ruka
Něco na tom je. Máme pro Vás fotografii, kterou jsme pořídili tajně. Paní An má počítač v dílně i v kuchyni, ale co říkáte tomuto? Myslíte si že jde o závislost, nebo je v tom ještě něco jiného?
Lavsoň
Co to je? Vypadá to jako modýlek softwaru Photoshop. Dokonale vypracované. Myslím že to je nějaká hmotná verze virtuálního světa. Postupně tady budete na hlavu všichni, takže bych to bral jako neškodnou formu vyjádření potřeby mít v ruce něco hmatalelného. Těžkou soudit, musel bych s paní An mluvit osobně. Já už jsem jí zval k sobě na jachtu, ale ona prý nemá čas. K ní jet také nemohu, protože je tam ten pes. Rád bych se jí ujal jako všech žen, ale není to možné. Zájem by tedy z mé strany byl, ale nejde to.
Tvrdá ruka
Dobře. Necháme atelier atelierem. Naše rubrika teprve začíná. Co by jste chtěl vzkázat čtenářům a čtenářkám?
Lavsoň
Určitě se ozvěte se svými problémy ohledně internetu, počítače ale i Fleru. Pokusíme se najít nejtěšší případy závislosti, pak můžeme rozebrat příčiny jejího vzniku. Potom bych poradil, jak postupovat dále. U lehčích forem bude stačit nějaká malá rozvička, sebepřesvědčování a tak.
Tvrdá ruka
Dobře. Mockrát děkujeme, dal jste nám naději, že zas povedeme důstojný život bez závislosti. Jsme Vám vděčni.
Vtip dne... je tak trošku o nás. Jsme také drsní
Varování dne...
TYTO ODKAZY si uložte, máte-li dojem, že by jste se rádi zachovali stejně.
Krásy a výhody bublinkové fólie 
Jak zařídit, aby se vytisklo to, co je na monitoru ...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vážení čtenáři. Magazín bude pokračovat dál. Nyní jedeme k paní AN, protože musíme dokončit slíbené rubriky. Budeme se snažit projevovat zájem ale máme trochu strach. Držte nám palce, ať naši reportáž přežijeme ve zdraví. Vaše redakce
|
Vážení čtenáři. Po několika dnech jsme konečně zpracovali tento obsáhlý materiál. Cesta to byla dramatická. Neměli jsme moc času na prohlídku, protože se stalo něco hodně nečekaného. Jistá cestovní kancelář připravovala zajímavé výlety po naší vlasti a vymyslela, že výpravu jednu výpravu z Japonska by mohla zavéztdo bonsaj centra k paní AN. Stalo se to úplným nedopatřením, takže vznil problém. Všechno máme nafocené, paní An však nemá ráda senzace-chtivé lidi, takže nám většinu materiálu zakázala. No nevadí, představu si uděláte jistě sami.
Nejdříve se tedy jdeme podívat do atelieru ... |
|
Nestlihli jsme ani pořádně prozkoumat dílnu, ale nebylo o co stát. Dráty, papíry, krabice, barvy, laky... to nás moc nezajímá. Ta obluda - co je na záběru, to prý bude slon. Samozřejmě nás to napadlo, když už to má chobot, ale slona to zatím moc nepřipomíná. Spíš je to kombinace dobrmana s mravenečníkem. Pochybujeme že závěrečná vrstva z papíru to nějak spraví, ale třeba ano. Nevíme na co paní An dělá takové věci, vždyť to ani nepůjde poslat balíkem. Nespíš si ho zase vyrábí pro sebe. Jinak všude byly stromy, stromky, stromečky, listy, kůry, mechy, kmeny, větve, liány, prostě samá práce. Na všech stolech se válely kleště, nebylo kam si postavit kávu, natož odložit foťák. Měli jsme jen chvliku, protože přijela pak přijela ta nečekaná výprava s turisty. Pes začal štěkat u vrat a paní An šla řešit situaci. Byl to trapas. Byli jsme rádi, že jsme u toho.
|
|
 |
Před barákem byla tlačenice!!! Přijelo patrnáct autobusů s japonskými turisty. Všichni zaparkovali v ulici, kde paní AN bydlí !!! Traktoristi, kteří zde jezdí i poslepu nemohli projet, vylezli z traktorů a udělali hodně našvaný hlouček. Místní hospodský vytušil šanci, vypůjčil od fotbalistů mobilní plůtky a dav zorganizoval. Na strategicky výhodném místě rychle zhotovil buřtibudku a začal opékat klobásy. Janonky neuměl, tak začal hulákat " GOOD ŠNICL " a narazil bečku píva. Paní An hbitě poprosil o fix a někaký ten papír. Chtěl napsat tabuli s cenami v EURO, ale v tom akčním zmatku zapomněl.
|
|
Paní An jednoznačně není ten typ, co zbytečně plaší, nebo dokonce omdlévá. Měli jsme štěstí, že jsme ji vyhmátli v takové prekérní situaci. Můžeme říci, že na omdlení vypadala. Pro velký zájem byla nucena zorganizovat malé skupinky, které pak postupně vodila k jedné větší bonsaji. Hospodský rychle nechal přivézt limonády a uvažoval o rožnění selete. Na místě se schormáždilo asi sto místních občanů a pivo teklo proudem. Začala se zajímat i policie, takže hospodský to rychle pojal jako velkou propagační akci mezinárodního formátu a policejní hlídku poslal do své restaurace na gáblík. U paní AN se postupně prošlo celkem 608 turistů a 15 průvodců. Její stromy vyfotilo 1456 fotoaparátů a 543 kamer natočilo záznam. Pes " OLDA" znechuceně utekl na konec zahrady, ale pak si uvědomil, že taková šance se neopakuje tak často a vyrazil sám a nesřežen a procházku. Paní AN situaci bravůrně zvládla i když se několikrát pokusila volat na Japonskou ambasádu a jiná čísla. Nikam to nevedlo, tak své hosty provázela dál a dál.
Hospodský se velmi bál, aby paní An vydržela nápor a tak jí zadarmo přinesl paprikovou klobásu a velkého panáka Vodky. Dokonce i my reportéři z Tvrdé ruky jsme si přišli na své a škodolibě jsme se bavili. Paní An si stěžovala na nedostatek zájmu, tak tady ho má !!!
|
|
|
Takhle se turisté z dálného východu dívaly na ty stromy. Směsice úžasu a posvátné bázně se mísila s obdivem i strachem... kam až tohle může zajít. Jazyková bariéra způsobila skvělé problémy. Turisté si začali asi myslet, že paní AN tvoří stromy tak, aby mohli přijmout duši. Něco podobného, jako když Bůh nejdříve vytvořil člověka a pak mu vdechl život. Nikdo nebyl schopen vysvětlit, že paní An v něco takového nedoufá, prostě jen tvoří stromy. Nějaký rýpal tam rozjel tuto teorii a následky vidíte sami. Prostě úžas. Hospodský se opět ukázal jako praktik a začal do davu hulákat slova " Dekoracion for American cinema". To se ujalo a od té chvíle paní An nevypadala jako blázen, ale jako machr, který dodává do Hollywoodu !!! Od té chvíle se paní An klaněla každému příchozímu, stejně jako se klaněli oni jí. Vyměňovali si vizitky a paní An dobře věděla, že si je nesmí strkat do kapsy u maskáčů, protože je to v Japonsku vrchol nezdvořilosti. Radovala se nad každou vizitkou dostatečně dlouho, učinila zdvořilosti zadost a hospodský prožíval jeden z těch krásných dnů.
|
Další fotomateriály nesmíme prý zveřejnit. Akce trvala celkem 7 hodin, hladoví turisté snědli většinu zásob obchodů COOP z okolních vesnic. Všechno zajistil hospodský, takže nebyl problém. Jeho praktičnost byla neuvěřitelná. Nebudem zacházet do detailů, ale pan hospodský zařídil i toalety. Ve večerních hodinách se přicházelo podívat i hodně místních. Nikdo netušil, jak věhlasného člověka vesnice přijala a lidé se radovali.
Když odjeli všichni turisté, paní An vypadala jak po náletu. Dala si dalšího cloumáka od hospodského a začala organizovat traktory, které se zašprajcly opodál. Seznamovala se narychlo se všemi svými sousedy, protože až doposud neměla tu příležitost. My jsme se náramně bavili, fotili jsme stále a všude. Škoda jen, že nemůžeme tento materiál použít, ale jedno víme - byli jsme u toho !!!
Poslední šokující zpráva je tato. Paní An si není jistá, jestli unese ten zájem. Zeptali jsme se i sousedů a víte co řekli? No jo, my jsme si jich už všimli. Ta paní tady pořád fotí bahno na polích, lehá si pod stromama, fotí louže... ale že je to nějaký "atelier naturdekor" to jsme netušili.
Dobrá rada pro maminy s dětičkami !!!
Tato videoukázka slouží jen jako jedno z možných řešení. Jedná se prosím pouze o žert, takže se nemusíte pokoušet o totéž
