Co je malachit?

Malachit je zelený uhličitan mědi s chemickým vzorcem Cu₂(CO₃)(OH)₂.Dříve byl velmi důležitý pro výrobu mědi, dnes se už však pro výrobu mědi nepoužívá a je mnohem více doceněný ve šperkařství.

Po tisíce let se z něj vyráběly rytiny, sošky a nábytek pro vyšší společenské vrstvy. Dnes ho můžeme vidět hlavně v podobě kabonošů a korálků.

Malachit má tmavě zelenou barvu, která na slunci nebledne a díky této vlastnosti byl drcený malachitový prášek dlouho používán jako pigment.

Odkud malachit pochází?

Malachit se vytváří v oxidačních vrstvách měděných ložisek. Sráží se na stěnách různých jeskyň, dutinek, můžeme ho najít i v podobě krápníků společně s vápencem. Spolu s malachitem se tvoří tzv. sekundární minerály, například azurit, bornit, chalkopyrit a různé železnaté oxidy.

První naleziště malachitu se nacházely v Izraeli a Egyptě. Malachit se zde těžil přes 4000 let pro výrobu mědi a jako polodrahokam vhodný do šperků a jako pigment. Obrovská naleziště se nacházela v Rusku, ta však byla agresivní těžbou zničena už kolem roku 1800. Dnes je téměř všechen malachit z Demokratické republiky Kongo, v menší míře se stále těží např. v Austrálii, Francii ži Arizoně.

Malachit jako barvivo

Jako barvivo byl malachit používán po tisíce let, a to díky svým skvělým vlastnostem: Dá se snadno rozdrtit na prášek, skvěle se mísí s ostatními pigmenty, jeho barva vydrží i po delším vystavení slunci. Proto je malachit jedním z nejstarších zelených pigmentů. Narazíte - li na "měděnou zeleň, Brémskou zeleň, Olympijskou zeleň či maďarskou zeleň" - všechny tyto zeleně pochází původně z malachitu. Najdeme jej na obrazech v egyptských hrobkách a na mnoha evropských malbách 15. a 16. století. V 17. století jeho používání ustoupilo díky novým barvivům a pigmentům. Dnes se používá jen při reprodukci starodávného umění.

Malachit ve šperkařství

Díky živé, zelené barvě, lesklému povrchu a vytváření různých obrazců se stal malachit velmi populárním ve šperkařství. Často ho můžete vidět v podobě kabonošů, vyrábí se z něj korálky, vyřezávají ornamenty a nábytek. Velmi populární jsou například drobné skříňky vyrobené z plátků malachitu.

Zajímavé je, že ty nejkrásnější kousky malachitu jsou často smíchány s jinými měděnými minerály, třeba s azuritem, chryzokolem či tyrkysem.

Nicméně používání malachitu má i své limity. Je to kámen, který je citlivý na horko a reaguje i se slabými kyselinami. Kvůli tomu se o něm musí vlastník citlivě starat, čistit ho a udržovat pouze vhodnými prostředky.

Lidská vynalézavost nezná mezí, proto byl vyvinut syntetický malachit. Z měďnatých roztoků a amoniaku se dá tedy malachit vyrobit i v laboratoři. Výhodou tohoto postupu je, že při vytváření optické struktury tak typické pro malachit se přidávají barviva a mohou vzniknout opravdu nádherné barevené kombinace.