No, ono jak se to veme, že jo?....

Stalo se, že jsem viděla před hódně rokama nějaké užité mozaiky z Barcelony...pak taky nějaké fotky Hundertwasserových projektů, pár obrázků Klimtových... Vlastně ani nevím, co bylo spouštěčem, ale nemaje ani kachličky, ani zkušenosti s obkládáním, ale zato maje prostor a děsnou chuť něco takového zkusit, počala jsem konat.

To se jeden nesmí stydět, musí být lehce přidrzlý, lehce vlezlý a buďto pojízdný nebo vybavený dostatečně silnými svaly (nebo hodným mužem), musí nalézt zdroj - v mém případě zrušené kolekce několika (naštěstí) koupelnových studií nejlépe v místě bydliště, musí umět udělat na prodavače psí voči a vynutit si přístup na rampu obchodu... Pak  vybrat, co se mu líbí, naložit, odvézt na místo určení, rozflákat na kousky a nalepit...

Tak nějak zjednodušeně - a teď, jak to dělám já:

Střepy dělám tak, že kachli položím lícem do trávy-přes ni hadr a bouchám nejlépe rohem kladívka tak, aby se mi tvořily střepy požadovaných velikostí (tvary už bohužel většinou člověk při tomto primitivním způsobu neovlivní...) Pak každý - KAŽDÝ - střep kamenem ve vodě obrousím (z toho mám asi to loupání v prstech, aha...) Střepy si přibližně roztřídím podle velikostí. Tady platí, že pro olepování oblých tvarů musí být střepy docela malé ( a kdyby nebyly obroušené - zaručeně se někdo řízne - páč je to co? jo, je to vlastně sklo:)

Nádobu vybranou k olepování už máme a teď ji musíme napenetrovat. Plastové kyblíky jsem ještě nelepila a nejspíš se asi nebudou muset penetrovat, neboť nejsou savé... Penetraci nechám zaschnout. Nyní nastupuje virbl v žaludku - CO z TOHO nakonec BUDE??? Zahoďte nervy do kýble, nakonec pak můžete zahodit i TO...kdyby se něco potento...

Přichystáme si lepidlo na kachličky (může být i mrazuvzdorné)  Pustíme si do sluchátek (neboť jsme v přírodě a tady zpívají ptáci!) nějakou povzbuzující hudbu - třeba.. Red Hot Chillíky :o) A můžeme začít..

U práce budeme přemýšlet (i přes ten kravál v uších...) Kam ty střepy lepit, aby nám pak neodpadly, když budeme s nádobou manipulovat - většinou nešikovně, neboť bude těžká a manžel se na nás může vykašlat, když my budeme nádobu neustále po zahradě či balkonu přemisťovat a hledat, kde jí to sluší nejvíc, že?... Při lepení si dáme záležet a práci neustále rukou hladíme - ne proto, že jsme úchyl, ale pro kontrolu - aby nám někde netrčely hrany.... Jsme si vědomy, že lepidlo obsahuje vodu a suché střepy nám ji rychle z té trošky, kterou střep chceme přilepit, vysají, a proto si střepy lehce rozprašovačem na rubové straně navlhčíme.... A nebo, borci to můžou práskat jen tak.

TRADÁ!!!

Práci necháme zaschnout - přijedeme zítra..nebo přespíme.

Nachystáme si buď zase to lepidlo (klidně se tím může i spárovat, jak vidíte) nebo si zakoupíte k tomu účelu určenou spárovací hmotu. To už možná nenechá ani manžela klidným (neboť oni TOMU přece rozumí a co to tady ženská proboha tvoříš???) a přijde s radou (pomoc neočekávejte - nebudete zklamané..) Spárujte poctivě! Když necháte už hotový květináč přes zimu venku a do spár se dostane voda, tak co? ...Jo, přesně...

Po zavadnutí spárovací hmoty vlhkou houbou otřete práci, zakulaťte hrany přiléhající ke květináči, uvařte si kafe - teď už si ho vypijete s dobrým pocitem (dřív byste na něj neměla čas a pila ho studené...) a čekejte ... No a pak vezměte starou manželovu flanelku a dílo přeleštěte a teď, teď se můžete kochat... A přemýšlet, která kytka by tomu krasavci slušela nejlíp...:)

A nebo si můžete pořídit koupaliště pro ptáčky - postup stejný až na to, že na kovovou nádobu vhodného tvaru jsou lepeny suché střepy dvousložkovým lepidlem Eprosin .

A nebo si můžete olepit výlevku...starou...hnusnou..oprýskanou... :)

Střepů mám ještě hodně a dalších fotek taky, tak kdo chcete - koukněte ke mně do profilové galerie :o)

Děkuji vám za pozornost a klidně se ptejte - co nebudu vědět si vygůglíte :o)