Tak by mne zajímalo, zda jsem divná, nebo je nás podobně postižených víc. Blízké okolí si už zvyklo, ostatní lidé nevěřícně kroutí hlavou.

A o čem že to vlastně mluvím? O barvách a materiálech. Z velkých obchodů pro kutily chodívám domů obtížena vzorníky barev (takové ty lístečky, co si normální lidé berou, jen když se chystají vymalovat byt). Nejsou mi k ničemu, jen se mi líbí ty barvičky, nedokážu odolat a pokaždé si alespoň dva, tři papírky domů odnesu. Teď přišel malý vzorník vln, sedím a před očima mám svetry které by se daly uplést. Občas se při nákupech někde zaseknu za výlohou, příteli většinou stačí pohled a ví, něco tam má krásnou barvu, je jedno zda jsou to látky, vlny nitě, nebo pastelky. Nepotřebuji je kupovat, jenom se na ně musím dívat a čerpat sílu z barev. Tedy ne, že bych je koupit nechtěla, jenže po tom, co mi někde za očima proběhne, co všechno by se s tou skvělou věcí dalo udělatmi tam jako na potvoru naběhne i stav mého konta, takže jenom stojím adívám se a říkám si, že jednou až budu opravdu bohatá si koupím všechny barvičky světa.

Jsem v tom sama?