Minulý díl

Mauricius, co to vlastně je a kde to je.

Když se řekne Mauricius, napadnou vás většinou dvě věci: vzácná známka za 3 miliony dolarů a exotický ostrov někde v oceánu. Ty známky jsou dvě, modrý mauricius a červený mauricius a jediné místo, kde je můžete vidět obě pohromadě, je právě zelený Mauricius. Od poštovního muzea, kde jsou známky uloženy,  jsme stáli 5 m, ale žena se tak těšila na prohlídku města, že se jí dovnitř nechtělo jít.  Což je škoda, protože jsme později zjistili, že to byla asi jediná zajímavá věc v tomto městě.

Modrý je vpravo.

Ostrov se nachází v Indickém oceánu, na 20. rovnoběžce pod rovníkem. Kdo neznáte zpaměti rovnoběžky, tak kdybyste se rozhodli doplavat z Madagaskaru do Austrálie a plavali jste naznak, tak do něj narazíte. Ale radši neriskujte a plavte kraulem. Pro ty, co v tom trochu plavou, Madagaskar je velký ostrov vpravo od Afriky. Afrika je to pod Egyptem a Tuniskem.

Mauricius za svou historii měnil "majitele" celkem čtyřikrát. Každý z nich na něm zanechal svou stopu a díky tomu se tu úspěšně prolínají různé kultury i náboženství. Nejprve to byli Holanďané, které to však dlouho nebavilo. Ale udělali tři zásadní věci: vyhubili blbouna nejapného, přivezli otroky a vysadili cukrovou třtinu.

Všimněte si, jak blbě kouká, no nezabili byste ho?

Po nich to byli na sto let Francouzi, kteří udělali moc chytrou věc a to,  že postavili cukrovary. Pak vyhráli velkou námořní bitvu o ostrov proti Angličanům, a zatímco to v přístavu oslavovali, Angličané zabrali ostrov z druhé strany. Založili lihovary, zrušili otroctví, a protože pak nechtěl nikdo pracovat, tak dovezli půl miliónu dělníků z Indie a Číny. A potom udělali tu velkou chybu, že zavedli všeobecné volební právo a za pár let se se svým ostrovem mohli rozloučit.

Od roku 1968 je ostrov nezávislý a od roku 1986 se o vládu  střídavě dělí levicoví socialisti a levicovější militantní socialisti. Asi i proto tam mají snad nejškaredší hlavní město na světě a jen jednu pořádnou cestu, ale o tom až později.

Už je později, tak vás seznámím s tím, co jsem během našeho pobytu na tomto ostrově vypozoroval.

Mauricius je opravdu zelený, všechno kolem je zelené, každý metr čtvereční půdy je zarostlý něčím zeleným. Hlína je nádherně červenohnědá, ale nemáte moc příležitostí ji vidět, protože každý metr čtvereční půdy je zarostlý něčím zeleným, že.

Jakýkoliv nezastavěný a nezalesněný kus země tu zabírá cukrová třtina. Asi proto je cukr od dob Francouzů hlavním vývozním artiklem. Pálí tu ze třtiny i dobrý rum. Ale protože zde můžou chlastat jen křesťané a to jsou většinou Francouzi, kteří pijí radši víno, a kreolové, kteří na rum nemají, tak jej všechen taky vyváží. Pak následuje vývoz textilu, šije tu většina nejznámějších módních značek. Dovážejí hlavně turisty.

Na Mauriciu chrání přírodu a snaží se, aby vypadala nedotčeně. Vysílací stožáry mobilních operátorů proto imitují kokosové palmy, jsou z betonu a plastu, ale z dálky je od palmy nerozeznáte. Z blízka taky ne, ale poznáte je podle hloučku nasraných opic pod stožárem.

68 % obyvatel jsou Indové, kteří ostrovu vládnou a předstírají práci ve státní správě,  3 % populace tvoří Číňani, kteří ovládají obchod, 2 % jsou bílí Francouzi, kteří vlastní většinu průmyslu, bank a hotelů a 27 % jsou kreolové, ze kterých je polovina nezaměstnaných a ta druhá si hledá práci.

Hlavním náboženstvím je hinduismus. Více než polovina obyvatel je tohoto vyznání. Následuje křesťanství, to vyznávají hlavně kreolové a malá část Indů,  která dostala chuť na hovězí. Nejméně rozšířený je islám, ten si oblíbili Indové, kteří milují hovězí a jedna žena je jim málo.

Asi kasíno nebo možná školka.

Smůla je, že na ostrově na hovězí nenarazíte, protože krávy nechtějí žrát cukrovou třtinu. Jí se tu jen ryby a kuřata, protože je to to jediné, co můžou všichni. Takže v McDonnalds dostanete jen kuřecí  a k jejich údivu jim tu KFC dává pěkně na prdel.

Cestování po ostrově

Ze severozápadu na jihovýchod ostrova vede jediná zdejší dálnice. A je to prakticky jediná slušná cesta, po které se dá přes ostrov dostat. Proplétá se přes hlavní město a je tudíž nonstop ucpaná. Čeká vás na ní minimálně 200 kruhových objezdů. Maximální rychlost je 110 Km/hod a dosáhnete jí tak na dvou místech, kde je mezi kruhovými objezdy aspoň 500 m rozestup.

To samozřejmě není ona :-) Ty stromy tam mají, aby jim řidiči při haváriích neničili třtinu.

Na každé křižovatce stojí policista, v každé ulici hlídkuje policista, na pláži, u hotelu, před obchodem. Je tu stejně policistů, jako řidičů. Přesto nikdo nedodržuje dopravní předpisy. V každé rodině mají aspoň jednoho policistu, tak proč by to dělali.

Vláda plánuje zvýšit počet policistů a zajistit tak dodržování předpisů. V roce 2017 by měl být každý řidič zároveň policistou,  mít vlastní policejní auto a nebude tak muset dodržovat předpisy legálně.

Řidiči jsou tu velmi slušní, než vám nedají přednost, tak ohleduplně zatroubí. V průvodci jsem našel jednu zajímavou větu: Na přechodech pro chodce máte sice přednost, ale neočekávejte žádnou zdvořilost, klidně vás srazí.  No a pak ještě jednu: kvůli nedostatku testovacích balonků se za maximální množství alkoholu považuje sklenice piva. Takže test na alkohol probíhá v praxi tak, že se vás policista zeptá, jestli jste před jízdou požili více než jednu sklenici piva, a když odpovíte, že ne, ověří vaši pravdomluvnost sáhnutím na nos. A běda vám, když mu sjede prst, pak je opravdu nekompromisní. Řidičky, dejte si pozor na snahy vilných policistů zavést do praxe nový typ testování, tzv. prsní balónkový test.

Jedna nechutně romantická fotka z přístavu v městečku Grand Baie

Když chcete cestovat po ostrově, máte na výběr ze čtyř možností:

A) Zaplatit si výlet u cestovní agentury. Uvidíte toho polovinu, než byste viděli po vlastní ose, a zaplatíte dvojnásobek. Budete muset jít na oběd do jimi vybrané restaurace a neustále čekat na ostatní spoluloudaly

B) Pronajmete si auto. Smíříte se s tím, že budete řídit vlevo, naučíte se řadit levou rukou a zvyknete si, že vám na pravé straně jedna půlka auta chybí a na levé jedna přebývá.

Chvilku budete při odbočování místo blinkru stírat okna stěrači a při vjezdu na první kruhový objezd se vám zježí chlupy i na zadku. Přijdete o nervy v zácpě před hlavním městem a na všech křižovatkách, kde zrovna nepojedete rovně. Ale budete odměněni velkou svobodou a levným benzínem.

C) Autobus. Je velmi levný, spolehlivý a pro opravdové cestovatele. Seznámíte se se spoustou místních lidí, mnohdy mnohem blíže, než byste chtěli, a dojedete na spoustu míst, kam jste vůbec jet nechtěli. A je to fajn zábava, snažit se z domorodců posunky a bezradnými obličeji vymámit informaci, kde jste to vlastně vystoupili. Na autobusu je sice napsána cílová destinace, ale není tam napsáno, kudy se k ní dostanete.

D) Nebo si můžete najmout auto i s řidičem. Vyjde to stejně, jako si pronajmout auto a platit benzín. Ale můžete si dát klidně dvě piva a nikdo vám nebude osahávat nos nebo prsa. Jen je velká loterie, co za kalouska v tom autě vyfásnete. Můžete mít štěstí a bude to nejen řidič, ale i dobře anglicky mluvící průvodce. Pak můžete mít smůlu a budete mít jen řidiče, se kterým se jakžtakž domluvíte. A pak si můžete vybrat toho největšího kokota pod sluncem, jako se to povedlo nám, ale o tom až v dalším pokračování.....

Další pokračování a další zajímavé povídky najdete v mé knížce.