zelené prsty jív
jako ruce malých školáčků
se natahují k obloze
vodopády vlasů
zakletých princezen vrb
povívají ve studeném větru
procházím
šachovnice trávy a polí
se spadlými hvězdami
sasanek a podbělů
malých smutných fialek
vonících jarní bouřkou
ztrácím se
potichu
s každým našlápnutím
v zurčení potoků
s blatouchovými ostrůvky
a loďkami starých podzimních listů
mám strašnou chuť
zavrtat se do té kypré hlíny
zachumlat se do ní
jako do polštáře ze snů
o radosti
o souznění
o kroku ze tmy
