Tak jsem zase po dlouhé době ochořela. No, můj drahý už by na tohle "onemocnění" umíral, ale já ho beru jako požehnání :-). O víkendu jsme vyrazili na poslední motovýlet a večer cestou zpět přes Červenohorské sedlo se už teplota přibližovala k nule. Už to nezachránila ani horká vana a čaj se slivovicí.

V pondělí jsem začala kýchat a po té, co už k tomu došlo asi tak dvěstěkrát jsem si řekla, tak a je to tady... Rýma. K večeru proudy vody z nosu, spát - jestli se tomu tak dá říct - jsem šla už s totálně ucpaným nosem, takže jsem ulehla v polosedě a připravila si vedle sebe velkou zásobu velkých pánských kapesníků. Útoky typu "neblbni a vem si prášek" jsem vždy statečně odrážela, no, vlastně už takových dobrých deset let ani nevím, co to prášek je (s vyjímkou vitamínů a minerálů). Vždycky jsem na to říkala - jaký prášek? Já přece s rýmou nebojuju, rýma je náš přítel! A tak už to na mě přestal zkoušet.

Vzpomínám si, jak kdysi mezi úporným smrkáním prohodil, jak je to možné, že má okamžitě ten nos zase plný, když se zrovna vysmrkal. Jak se to tam tak rychle stihne vytvořit? No jo, ale když ono se to tam netvoří, ono se to tam jen stěhuje... Naše tělo totiž není žádný blbec. Když se do něj dostane něco, co se mu nelíbí, tak si to hezky obalí hlenem. A když je toho hlenu už moc, tak prostě musí ven. Teď mě tak napadá, že by bylo fajn, kdyby stejně chytrý byl i náš dům. To bych si jen tak stála na verandě s koštětem a všechen svinčík z domu by se plynule a samovolně přesunoval na tu verandu a já bych jen šup šup, vymetala všechno ven. :-) No, když se tedy vrátím zpět k těm nudlím u nosu... Pokud už se tělo rozhodne, že ten soplík půjde ven, tak ho prostě nechme! Není to žádná nemoc, na kterou by bylo třeba brát léky a ještě více si tělo zasviňovat nějakou chemií, je to jen úklid.

A tak jsem tedy z pondělka na úterý celou noc proseděla s vrstvou polštářů a posmrkala několik kapesníků. A protože mě začalo bolet v krku, co hodinu snědla jeden nanuk (ještě že jsem si v létě vyrobila zásobu domácích nanuků z ostružin, když už jsem nevěděla, co s nimi). Pokud se právě teď někdo diví, proč nanuk, tak cituji pana doktora Lukeše, pediatra, který doporučuje dětem do krčku sladké ledové kuličky:

"Podívejte se, nás v mikrobiologii vždycky učili, že 90% těch nejpatogennějších mikrobů, jako jsou streptokoky a pneumokoky a podobně se množí od 45 do 90 minut. A když jim za 60 minut dáte něco ledového, nemůžou se namnožit. Proč studené kuličky? Když nechceme, aby nám něco sežrali mikrobi, dáme to do mrazáku nebo lednice. Ty naše drobečky tam dát nemůžeme, takže jim musíme každých šedesát minut dát něco studeného do toho krčku. Matky koukají, pak to vyzkouší a zjistí, že to funguje. Proč třeba toto neříkají děckaři?"

A má pravdu. Nejsem už sice drobeček, ale funguje to. Do rána po bolesti v krku ani památky. No a moje rýma? Tu vždy s vděčností a láskou přijímám, protože je tady, aby mi pomohla, děkuji jí z celého srdce a beru ji jako své požehnání. No a světe div se, v úterý jsem se párkrát přes den vysmrkala (už jen takové zbytky a žádné nudle :-) ), z úterka na středu už jsem spala jako mimino a dnes, ve středu, už o žádné rýmě nevím. Ta jedna probdělá noc bez nějakého tlumení a potlačování projevů, jak to říkají ve všech těch reklamách, za to opravdu stála.

Že prý rýma trvá bez doktorů týden a s doktory sedm dní... Cha cha :-)

Pozn: Fotografie zapůjčena z webu www.vitalitazdravi.cz

           Citace MUDr. Lukeše z webu: leva-net.webnode.cz/products/desatero-mudr-lukese-z-boskovic/