V minulém blogu Mizuhiki aneb "co to žere, kde to spí" jsem se věnovala historii mizuhiki a základnímu popisu výroby "šlahounů", ze kterých se následně vážou uzle.

Mizuhiki jsou vyrobené z velmi dlouhých tenkých pruhů rýžového papíru. Nejprve se pevně svinou, následně se naškrobí, po uschnutí se šlahoun vyleští a nakonec se obarví. V současné době se pro barevný povrch nejčastěji používá barva, Mylar, omotání vlákny hedvábí nebo úzkým proužkem folie.

Na jednotlivých fotkách jsou detaily jednotlivých typů, co mi už prošly rukama, a k tomu mé postřehy ohledně práce s daným typem.

1. typ: nabarvený povrch

Tento typ mizuhiki není problém sehnat. Dlouho jsem přemýšlela, o jaký typ povrchu se jedná. Takže jsem to preparovala a došla k závěru, že se jedná o přímo nabarvený smotaný šlahoun. Jeho nevýhodou je, že při pevném stažení některé barvy "praskají". Pokud se hodně utáhne uzel, tak jak je ten pruh papíru stočený, tak se mírně "rozšklebí" a ukáže se bílý střed. Ale nedělá to každá barva, zatím jsem se s tím setkala u červené a světle modré.

2. typ: omotaný folií

Tento typ mizuhiki je obalen tenkým proužkem folie. Výhodou je lesk. Nevýhodou je, že některé typy měly tendenci uvolňovat tu folii od jádra. Ale asi to záleží na kvalitě (čínská výroba vs. originál z Japonska). Zlatá a stříbrná je prostě držák a ať jsem s tím prováděla všechno možné, tak ten proužek folie se prostě neodchlýpl.

3. typ: mylar

Toto je mylar. Zatím nevím, co to je přesně za materiál. Jeden zdroj uvádí, že se jedná o plast. No nevím, ale skvěle se s ním pracuje. A má správný holografický efekt .

4. typ: vlákna hedvábí

Asi nejlepší materiál, papírové jádro obalené vlákny hedvábí. Skvěle se s tímto typem pracuje, je velmi tvárný a zvládá pevné utahování. Bohužel se taky nejhůř shání.