V zásadě všechno začalo když mi bylo nějakých třináct a objevila jsem fantasy literaturu, která se tou dobou stávala čím dál tím oblíbenější. Hodně času jsem trávila čtením, hraním her, rpgeček, hledáním a prohlížením obrázků víl, elfů, draků a podobných stvoření a fantasy svět mě pohltil. Časem přišla myšlenka na to, že bych ráda nosila oblečení, které by fantasy světy připomínalo.

 

Vždy se mi zdálo, že v obchodech není nic na MĚ. Nic jedinečného, vílího, fantasy, zkrátka, dokonalého. Ať už jsem si oblékla cokoli, nikdy jsem neměla pocit, že ono oblečení vystihuje mou pravou podstatu. Hledala jsem a zkoušela a nenacházela a musím přiznat, že dodnes v sobě nemám úplně jasno. Přesto jsem si řekla, že když oblečení na mě není, mohla bych si ho taky dost dobře vymyslet a ušít sama. Ale kde vzít inspiraci? A jak vůbec šít? Moje maminka to uměla, šila mi už když jsem byla malá.

 

Svoje první šaty jsem ušila, když mi bylo asi 12. Byla to taková rovná trubice černé látky se zlatými třpytkami a byl to "kostým egyptské královny", který jsem doplnila žezlem ze slaného těsta, nabarveného barvami (jako malá jsem vyráběla kde co) a papírovou čelenkou s kobrou také ze slaného těsta. Pak nebylo dlouho nic, až když mi bylo čtrnáct, napadlo mě, že bych si mohla ušít nějaké gothic oblečení, neboť to hezké bylo v obchodech vždy hodně drahé. Začalo to a skončilo u pokusu o tričko se síťovinou, které se vůbec nepovedlo (nemělo dost pružný výstřih, takže se špatně oblékalo a i ta síťovina byla nějaká divná) a to mě od šití opět na nějakou dobu odradilo.

 

Bylo mi asi patnáct, když mi poprvé přišlo na mysl, že bych mohla být návrhářka a tvořit a šít vlastní oblečení. Tenkrát to vypadalo jako hezká myšlenka, ale naprosto neuskutečnitelná. Neuměla jsem šít vůbec nic, moje zkušenosti se šitím byly mizivé, maminka by se jistě přemluvit nenechala a velkovýroba? Haha, kde na to sehnat peníze? Nevěděla jsem nic o střizích, jejich tvorbě, materiálech, zkrátka to bylo naprosto beznadějné. Ale schovala jsem si to jako nápad, pro "možná jednou". Oblečení tak trochu vintage, éterické, romantické, historické, originální a fantasy, to byla moje představa, kterou jsem na dlouho odložila k ledu. A tak to šlo až do chvíle, kdy jsem potřebovala jet na larp a neměla nic na sebe a nenašla nic slušivého pro ženy ani v eshopu pro dřevárny. Hledala jsem rady, co dělat. Ušít, prý. Řekla jsem si, že zkusit to můžu. S mámou jsme našly nějaký střih na tričko/tuniku a obyčejné kalhoty v časopisů, koupily látku bavlna/len a daly se spolu do šití. Dá se říct, že ty věci byly prvními pořádnými věcmi, co jsem sama šila. Jen vsazování rukávů jsem přenechala mamince, připadalo mi to tenkrát hrozně obtížné :-))

 

A šlo se dál, ani nevím, kdy přišel ten zlom, že jsem si začala šít i normálně. Mohlo to být tak v osmnácti, tedy rok po onom larpu. V jedné Burdě (časopis o šití se střihy a návody) jsem objevila krásnou princeznovskou sukni a musela ji mít, tak mi ji maminka ušila. A když se mi něco líbilo příště, řekla mi, ať si to ušiju sama, že na to nemá čas. Tak mě naučila ty základy a postupně jsem se učila dělat všechno sama. Vznikly z toho jedny jednoduché šaty, pak další, složitější, pak zemřela babička a nechala po sobě spoustu látek, které si schovávala až z nich "jednou" něco ušije. Ty nejhezčí jsme si nechaly a když jsem viděla látku, vzpomněla jsem si třeba na věc, co se mi líbila a hodila by se z ní... a tak šitých věcí přibývalo. Začala jsem i trochu experimentovat.

 

Minulý rok o prázdninách se mi vrátila myšlenka na vlastní značku, hlodala ve mně tak dlouho, až jsem se jí začala více zabývat. Rok před maturitou jsem zvažovala, co budu dělat dál a škola mě přivedla k myšlence podnikání, být sama svou paní. Učili jsme se o marketingu, ekonomice, daních, právních úpravách podnikání, apod. Řekla jsem si, že to bych zvládla, jsem takový trochu multitasker, brouk pytlík, schopná dělat spoustu věcí sama. Původně jsem chtěla podnikání spojit se zvířaty, ale došlo mi, že to nepůjde. A tak jsem nevěděla, co dál. A vracela se myšlenka na šití vlastních věcí. Navíc jsem objevila Pinterest. Nikdy předtím jsem neviděla tolik krásných a neobvyklých věcí pohromadě. V zahraničí už cosi jako fantasy styl existoval, ale u nás ne.

 

Všechno postupně zapadalo do sebe. I to šití už mi šlo lépe a tak... jsem strávila prázdniny šitím, vymýšlením nápadů pro podnikání a plánováním. Maminka mi koupila overlock a pak i vlastní normální stroj a jelo se dál.  Časem vznikl také konečný název značky, tedy Autencia - proto, abychom byli krásní a fantastičtí a originální, ale také a hlavně A U T E N T I Č T Í ! Žádné hraní si na někoho, kdo nejsme, žádné povrchní módní trendy, ale my ve své skutečné podivné podstatě. A tak to celé vzniklo.

 

Po skutečném spuštění podnikání a nějakém tom měsíci jsem navíc došla k názoru, že cílit jen na milovníky fantasy může být trochu mimo mísu. Dlouhá léta jsem vedla (a stále vedu) blog o seberozvoji, esoterice, psychologii a podobných věcech, kde mám již určitou čtenářskou základnu, které vyhovuje můj styl psaní, sdílí mé názory a některé zvláštnosti, případně nesdílí a pak máme téma k hovoru. Co tím ale hlavně chci říct je, že můj blog čtou různé ženy a některé třeba nezajímá fantasy, ale mají rády víly nebo tíhnou k čarodějnictví a chtěly by ve svém oblečení tuto svou podstatu vystihnout. Proto teď cílím hlavně na ně a milovníci fantasy, kteří jsou mimo občasného ježdění na dřevárny "úplně normální", si u mě možná až tolik nevyberou :-)

 

Na závěr chci poznamenat, že moje myšlenka na vlastní oblečení se začala formovat už před lety a chtělo to čas a projít si některými věcmi, aby se stala uskutečnitelnou a skutečnou. Dnes, o pár let později, je moje první kolekce hotová a v prodeji. Vím, že jsem teprve na začátku a mám před sebou spoustu výzev, přesto se na ně docela těším. Takže, nevzdávejte se svých snů! Někdy se zdají v onu chvíli nereálné, ale pokud za nimi jdete, ono to časem nějak vyjde.