To, co se děje v Indonésii mě velmi zasáhlo. Česká média o tom v poslední době začala trochu více informovat, ale pravda je taková, že ničivé požáry kvůli odlesňování za účelem pěstování palmy olejné, Indonésii sužují už od září. Tento jev se každý rok opakuje, ale tentokrát jsou požáry mnohem ničivější, rozsáhlejší, fatálnější... A protože se díky rašeliništím šíří především pod povrchem země, není možné je uhasit. Čeká se tedy na období dešťů. Pro bližší a přesnější informace doporučuji zabrousit internetem, já sama se necítím dostatečně kompetentní na to, abych vysvětlovala, co přesně se s přírodou v Indonésii děje.

Snažím se získávat informace kde se dá a celé to pochopit, ale není to tak jednoduché.

Nejspíš by se zdálo logické se rozčílit a říct, že už nikdy, do nejdelší smrti, nebudu kupovat nic, co obsahuje palmový olej. Palmy, které se ve velkém v Indonésii pěstují jsou totiž obecně v médiích označovány za hlavní viníky celé katastrofy. Respektive, jejich pěstitelé. Nic ale není černobílé, samozřejmě. 

V Indonésii je velká bída i přesto, že jejich ekonomika v posledních třiceti letech roste. Stále ale platí, že obyvatelé Indonésie mají průměrně pouhé 2 dolary na den. Potřebují práci, aby se uživili, ale protože jsou chudí, nemají prostředky na to, aby si pořídili vlastní půdu a tak pracují u nadnárodních korporací, které po celé Indonésii na veliko pěstují palmy na olej. Palmový olej teď najdete uplně všude a ve všem, včetně dětských kaší, protože ve složení působí jako emulgátor, tedy prostředek, jak dokonale propojit všechny složky. To platí jak pro jídlo, tak pro kosmetiku, atd. Samozřejmě je palmový olej nahraditelný jiným prostředkem, ale tento je díky obrovským indonéským plantážím nejlevnější. 

Tedy jsme v začarovaném kruhu. Indonésané potřebují práci, kvůli palmám se ale odlesňuje, odlesnění způsobuje úhyn tamní fauny a flory, palmový olej je ve všem.... Až z toho jednomu praská hlava. 

Nebudu tady dále mentorovat, abych se nedostala do nějaké smyčky a neblábolila nesmysly. Já jsem jen výtvarník a mojí zbraní, jak vyjádřit solidaritu, je malování.

A tak jsem namalovala Indonéské pexeso s dvaceti druhy zvířat, které téměř výhradně žijí pouze v Indonésii. Tedy, jsou to endemité. Často jsou to kriticky ohrožená zvířata. A nejedná se jen o nosorožce a tygry, ale například miniaturní ptáček lejskovec modrý už je na Zemi zastoupen pouze pár kusy. Nevím, čím se tenhle mrňous, který se živí převážně malým hmyzem a uplně nejradši má mouchy, provinil.

Pexeso jsem malovala dlouho, techniku jsem zvolila náročnější, než u předešlých pexes, které jsem dělala. Tentokrát jsem čistý akvarel vyměnila za akvarelové pastelky a tím se celý proces prodloužil. O to víc jsem si to užila a doufám, že je to na výsledku vidět.

Ať už se rozhodnete celou záležitost v Indonésii ignorovat nebo naopak bez výhrad bojkotovat palmový olej, případně zvolit nějakou zlatou střední cestu, budu ráda, když vám bude doma pexeso dělat radost a stejně tak vašim dětem. Prostřednictvím těchto malých obrázků můžou poznat zase o pár zvířátek víc a třeba je to jednou dovede k rozhodnutí cstovat nebo se stát veterinářem. Jako to bylo u nás doma. Rodiče nás tolik zásobovali knihami a obrázky o přírodě a historii, až se nám to fatálně promítlo do našich životů. Fatálně v tom nejlepším slova smyslu. Já vášnivě cestuju, sestra je veterinární lékařka a bratr archeolog.

Detailnější informace k pexesu, a i to, proč je na výběr ze dvou druhů, najdete přímo na stránce výrobku.

Mějte se krásně!

Vaše Myyna