vyjíždím ještě za tmy
podél černé hradby spícího lesa
pomalu a tiše klesám dolů do údolí
zahaleného v nočním šálu z mlhy
zlehýnka kloužu přes bílé pláně
až za obzor do nedohledna
mlčky míjím háje štíhlých borovic
ztemnělých útlých dubů
s kyticemi jmelí a stračími hnízdy
ve vlasech
je ticho
mé oči se jen stěží probíjí
malými kužely světla před sebou
vteřinu za vteřinou
se nehybné prsty stromů
stávají zřetelnějšími
a obloha rozehrává svou každodenní stínohru
s přibývajícími neodbytnými zvuky zvenčí
Barry White a Ray Charles mizí
v éteru
naše intimita i ranní rituál jsou ukončeny
s pootočením knoflíku
vjíždím

do hlučícího města
do rozespalého
vstávajícího

dne
a ztrácím se

v moři lidí
hlasů
pocitů

a vášní
ztrácím se

sama

v sobě