Za poslední rok v mém obchůdku moc věcí nepřibývalo. Nebyl čas. Měli jsme na starosti "NÁŠ VELKÝ PROJEKT" a tím byla zahrada.
Původně měl být tento blog chlubící jak jsme s manželem šikovní (a jak teď mám hotovo, vyhodím nohy na stůl a budu tvořit co to jde), ale okurková sezóna nám nakonec udělala čáru přes rozpočet.
Tak tohle jsem já kakulajda
A tohle je můj velký prostor pro tvoření
Na jedné chytré stránce na internetu jsem si našla návod jak postavit zeď z kamenů. Musím dodat, že někteří chlapi se mi smáli, když mi jezdili pro kameny (známe to - chlapácké řeči typu - to stejně nebude držet, to spadne, to jsme zvědaví... ), ale pár řečí jsem pro ty kameny snesla, protože jsem potřebovala hrubou sílu. Manžel ač skeptik se do toho pustil se mnou, když jsme to předělávali potřetí (protože jsem našla hezčí obrázek), nebyl pravda moc rád, ale čas nám ukázal jak báječnou věc jsme vytvořili.
A to bylo před rokem. Pak jsme to pěkně osázeli (myslím, že začínám být thújofil a nejedno zahradnictví z nás žije), srovnaly se koleje vzadu, zasela se po celém zadku tráva, vyrvaly se nějaké stromy. Občas se něco několikrát předělalo, protože já zásadně napřed konám a pak přemýšlím. Manžel v kolečkách navozil asi 16 tun hlíny, 12 tun štěrku, spolu s mou maminkou (která mě naštěstí zastoupila protože v 6 měsíci těhotenství už mi zakázali dlažbu a štěrk nosit) nanosili 16 tun dlažby a výsledek po ročním snažení je tu!
Takhle to vypadalo ještě v úterý ráno, akorát už nám pěkně rašila travička, my se kochali jaká je to parádička. Ale jen do úterý do večera......
Náš krásný dvoreček vydržel parádní všehovšudy týden. Všechna hlína nám pěkně odtekla, kůra je zanesená travním semenem (takže sen o nízkoúdržbové zahradě se rozplynul), spáry zmizely, ale naštěstí od jiných jsme obyvák uhájili. Sice o prsa, ale uhájili. A jak říká můj muž, aspoň známe slabá místa. Jenže to jsme ještě netušili...
Středa ráno - drhli jsme dlažbu, odvozili bahno, spřádali plány a těšili se na večer. Přes den bylo hrozné vedro a já přemlouvala manžela, aby se vykašlal na kopání kanálku, že to uděláme večer.....
No a večer přišlo něco mnohem horšího. Pravda už nebyly kroupy a my znali slabá místa a (HLAVNĚ!!!) měli jsme ten kanálek (ještě, že mě manžel neposlechl)! Takže trávník netrávník jsme pěkně svedli vodu do kanálku. Náš dvoletý syn seděl pod pergolou zabalený v dece, pěkně večeřel a koukal jak má akční rodiče. Jak maminka vyhrává nad bahnem a tatínek běhá po trávníku, za který on dostával vynadáno jen se ho špičkou botičky dotkl. Ale já se rozhodla - na vydrhnutou terasu se voda dostane jen přes mou mrtvolu...
A taky že jsme zvítězili, sice to zase budeme muset předělat, ale co je trávník proti obýváku....
V pátek jsme pěkně zrelaxovali a dneska nám zase napršelo...Ale s každou další bouřkou jsme chytřejší.... Vykoupili jsme stavebniny a začali budovat kanálky nahoře a před terasou a zjistili, že jich budeme potřebovat ještě asi tak dvacet abychom mohli s klidným svědomím odjet z baráku.
Takže nohy na stůl nevyhodím, obchůdek nenaplním, ale můj velký projekt - moje zeď vydržela!!!!
