Dobré ráno, vítejte u třetího dílu ze zcela nové série rozhovorů.   

Připravili jsme pro vás atraktivní novinku a sice on-line chat s dotazovanou, který bude probíhat do půlnoci. A nabídneme vám více fotografií, proto čtěte dál.

 

Ahoj,  Natello Pschacyeva, alias Natellko, trošku si tě vyzpovídám:    

                             

1. Odkud jsi a co jsi studovala?

Pocházím z východní Ukrajiny, kde jsem studovala design na uměleckém učilišti, pak následně obuvní návrhářství na Akademii umění ve Lvově.

                                  Studentkou před 15 lety....

            

                        ...diplomová práce - paraván z kůží "Šnek"(1,72x2 m)

            

2. Jakým způsobem jsi začínala s tvorbou?

Během studia a pak rok po diplomce jsem se živila výrobou a prodejem kožených věcí. Když můj manžel, ještě student v té době, dostal pracovní nabídku od jedné firmy v Čechách, která vyráběla smyčcové nástroje, rozhodli jsme se jet spolu. První tři roky byly dost těžké, na tvoření jsem ani neměla myšlenky.

S přibývajícím časem mi ale kreativní činnost začala silně chybět a tak jsem přemýšlela, co bych mohla dělat a při tom bych si vystačila s jedním stolem v místnosti 12m čtverečních.

                                                 Tady to vše začalo...           

Přemýšlela jsem, jak to udělat, abych nemusela hodně investovat a měla rychlou finanční odezvu. Výběr padl na keramické šperky. Dělala jsem je do zásoby a v létě, když jsem jela domů, vezla jsem je s sebou, prodala jsem je a tak jsem měla peníze na dovolenou a zpáteční cestu.

                                     ...první keramika pro prodej doma...

                                  

Ale dělat jen keramiku mi nestačilo, chtělo se mi i malovat. Líbila se mi technika podmalby - spojení grafiky a malby. A tak to začalo - od září do března jsem škrábala sklo, od března do léta lepila keramiku.

                                  

3. Co tě jako umělce nejvíce ovlivnilo?

Pobyt v Tallinně, hlavním městě Estonska. Poprvé jsem tam jela s mámou ve 13 letech a potom několik let za sebou každé léto. Pobaltí v tu dobu v Sovětském svazu bylo pro nás jako pohádka, jiný svět - krasný, barevný, čistý, kultivovaný a s bohatým kulturním životem.

Estonci mají vrozený cit pro krásu a estetiku, jak v běžném životě, tak i v kritických situacích. Velmi názorně jsem to pozorovala například v srpnu 1991, kdy v Moskvě došlo k pokusu o státní převrat, který nastartoval rychlý rozpad SSSR. Do Tallinnu jako i do ostatních hlavních měst sovětských republik vstoupila armáda a do ulic vjely tanky. V Moskvě lidé tehdy stavěli barikády proti tankům ze všeho možného smetí, v Tallinně přitáhli do centra města obrovské balvany a postavili je uprostřed ulic. Když to všechno skončilo, magistrát v Moskvě měl velký problém jak ty velké hory harampádí odklidit, Tallinnští pozvali krajinářského architekta, který nechal přesunout balvany na trávník, dodal pár menších kamenů a květiny a zůstala estetická, krasná památka na historický děj těch dnů za malý peníz.

Právě tam jsem se seznámila s nádhernými a vytříbenými věcmi z kůže, bylo to pro mně ohromující a zapůsobilo jako imprinting, od té doby jsem se do kůže zamilovala a rozhodla se, že se chci učit v tomto oboru.

Po absolvování učiliště jsem chtěla v Tallinnu studovat umělecké zpracování kůže, ale Sovětský svaz se rozpadl, Estonsko rychle vycouvalo a najednou se stalo zahraničím - možnost studovat v ruštině byla zrušena a jako cizinka bych navíc musela platit. Takže nakonec jsem studovala ve Lvově a trochu jiný obor, ale taky spojený s kůži.

Druhá věc, která na mně zanechala stopu  a hodně mě nadchla, bylo zjištění, že většina umělců v Estonsku se nevěnovala jen jednomu oboru, tam bylo normální pracovat ve 2 - 4, například, šperkařství + tkalcovství a textil + kůže, nebo keramika + sklo + kov atd. A to se nepočítají  malba a grafika, které byly samozřejmé oblasti působení skoro u všech.  

                                        

                                       

                                     

4. Kolik času věnuješ své tvorbě a kolik bys jí chtěla věnovat?

Jako živnostník, který musí každý měsíc zaplatit aspoň zálohy státu, internet a mít peníze na nákup materiálu, tak žalostně málo nebo ne dostatečně efektivně. Chtěla bych mít aspoň 6 hodin, kdy by mě nikdo netahal za ruce, neseděl na ramenou nebo po mě něco nechtěl.

                                        ... malý pomocník...

           

5. Chtěla by ses tvořením živit? Naplňuje tě to?

Chtěla bych. Ale zatím se to moc nedaří.

Když se mi podaří propracovat několik hodin v kuse a pár dní za sebou, jsem šťastný člověk, naroste mi sebevědomí a přichází optimistické plány do budoucna.
Ale po narození syna takové dny nejsou časté. Věřím ale, že to už nebude trvat dlouho, syn se otuží, bude méně nemocný a bude častěji ve školce.

           

5a. A prozradíš nám, jaké máš plány do budoucna?

Chci se více  zaměřit na kůži, ta by u mě měla být hlavní, z keramiky nechám jen korálky a knoflíky. A po čase zkusím smalt. Podmalbě se už tolik věnovat nebudu.

6. Co na tvoji tvorbu říká partner, rodina, přátele, sousedi?

Manžel se už nemůže dočkat, až budu vydělávat alespoň 15 - 20 000,- měsíčně.  A proto mé tvoření posuzuje většinou z hlediska efektivity, prodejnosti a perspektivy se tím slušně uživit. Přátele mrskají jazykem a chválí, sousedi nic netuší.

7. S čím při tvoření nejvíce bojuješ?

Nejvíce mě trápí neschopnost vytvořit si pravidelý pracovní rytmus, který mě jako jediný dokáže bez nadlidského úsilí přinutit pracovat každý den soustředěně a v kuse. Pak i nápady přichází plynule a v hojném počtu.

Před narozením syna byla jsem schopná po těžké práci přijít domů, udělat večeře a potom si sednout ke stolu a dělat třeba keramiku dalších 5-6 hodin do noci. Ještě dřív, když jsem doma podnikala, dokázala jsem pracovat i 16 hodin v kuse a sršela jsem při tom energii.

Když je malý doma, neumím rychle se přepínat mezi synem, domácí prací a tvořením, nedokážu se naladit na práci na krátký čas, třeba na půl hodiny nebo hodinu.
A zjistila jsem, že už nejsem schopná ani tvořit po nocích, jak to dělá většina maminek tady na fléru. Asi můj organizmus už není takový, co býval.

                           

8. Kolik místa pohlcuje tvá tvorba?

Ideální by bylo mít velkou dílnu s obrovským stolem uprostřed a několik dalších menších kolem. Dále regály, spoustu poliček a skříněk, zatím ale musím vystačit s rozkládacím stolem v koutě kuchyně, vedle kterého je vtěsnán šicí stroj, nad hlavou visí police s knihami a krabice s nářadím a materiálem.
Kůže leží ve sklepě na regálech nebo se povaluje v obýváku, pod stolem se schovala malá pec, hlína a glazury jsou ve spižírně, nástroje a různé pomůcky jsou uložené ve skříni u manžela v dílně. Takže skoro pro každou drobnost musím někam běžet a hledat, což práci moc neurychluje.

                          

9. Na kterou fázi tvorby a prodeje se těšíš nejvíc a nejmíň?

V keramice mě nejvíc otravuje rozpouštět bílou hlínu a ručně ji barvit barvitky, pak čekat, až se voda odpaří a hlína se vysuší.

                           

                            

                           

Ale největší potěšení mám ze zdobení jehlou a různými razítky korálků a keramických drobností - nalepím a pak se mazlím s čárkami, tečkami, puntíky atd.

                           

                           

                           

                           

V podmalbě je pro mně nejtěžší se rozhodnout, co bude vyškrabáno, co ne a jak pak následně hotový obrázek na skle zamaluji barvami. Samotné rytí jehlou je meditativní činnost, to prožívám doslova sladce.

                                                

Při práci s kůži miluji všechny fáze práce.

          

          

 

10. Čeho by se měli vyvarovat ti, kdo s tvou technikou začínají? 

Nevím, v tomto asi nebudu umět poradit. V keramice zaměřuji jen na drobné předměty, tam je ta technologie snadnější. Všechno přichází s praxí.

           

           

           

           

V podmalbě můžu jen upozornit, že velmi důležitá je použitá tuš. Já využívám ruskou od firmy Gamma, když je naředěná, dobře se do ní ryje. Tady je ukázka celého procesu vzniku podmalby.

11. Máš nějaký oblíbený rituál při tvoření? Např. oblíbenou hudbu, nebo nápoj, jídlo?

Pracuji většinou v tichu, jen občas si pustím francouzské písničky. Nic nejím, ani nepiju, a ani to nejde, když se patlám s keramikou.

12. Jaký materiál bys nikdy nepoužila a s čím naopak ráda děláš?

Můj favorit je kůže, ačkoliv se k ní po dlouhatánské době dostávám až teď.

             

             

A moc mně láká smalt, vidím v něm novou dimenzi spojení podmalby a  šperků, takové 2 v 1. Určitě přijde okamžik, kdy se do toho pustím.

Nikdy bych asi nepracovala s plastem, nechává mně lhostejnou. Fimo se mi líbí svými úchvatnými možnostmi a vzhledem na fotkách, ale v reálu jsem zatím byla zklamaná.

13. Když netvoříš na flér, vyrábíš něco jiného  a případně co?

Ha - ha, vzhledem k tomu, že dělám několik věcí najednou, vlastně ani nemůžu vyrábět už nic jiného.

14. A co tvé další koníčky?

V současnosti můj největší kůň je čtení, když se k tomu dostanu.

                             

15. Čteš pravidelně nějaké časopisy, nebo noviny? 

Dostávám časopis od Reader´s Digest, jinak v knihovně beru různé noviny, protože mě zajímá politika, ekonomika a celkové dění ve světě. Poslední dobu studuji knihy o dětské psychologii, makrobiotice, detoxikaci organizmu a pozitivním myšlení.

Můj oblíbený způsob zbavování  stresu je číst detektivky a při tom louskat neloupaná slunečnicová semínka, které speciálně vozím z Ukrajiny, protože v Čechách se prodávají bohužel jen loupaná. Doporučuji!

                             

15a. A máš nějakého oblíbeného autora? Jak dlouho ti trvá přečíst jednu knihu? 

Mám ráda hodně autorů, jeden z mých nejoblíbenějších je M. Bulgakov, jeho Místra a Marketu jsem přečetla za dva dny. Čtu poměrně rychle, ale zaleží to na druhu literatury. Beletrie a detektivky zvládám za den - dva, vědeckou, duchovní a specializovanou literaturu čtu pochopitelně pomalu a po kouscích, potřebuji čas na vstřebání.

16. Bez čeho nebo bez koho nemůžeš žít? A co ke svému životu vůbec nepotřebuješ v současnosti? 

Úúúúúúplně nepotřebuji televizi, vše, co mě zajímá, najdu na internetu a když se chci kouknout na nějaký film, jednoduše si ho vyberu a stáhnu (legálně a zdarma).

A bez čeho nemůžu žít? Hm, to člověk asi pozná, když něco ztratí a může poté posoudit. Dost mi chybí společnost přátel a živá komunikace. První roky v Čechách v tomto smyslu byly otřesné.

16a. Jak často se vídáš se svou rodinou a přátelé na Ukrajině?

Prvních pět let jsem jezdila domů pravidelně dvakrát do roka, po narození syna už jezdím jen jednou, v letě. Na Ukrajině zůstala moje kmotra, rodina manžela a přátelé, rodiče už nemám, ani sourozence. Vždy první dny po příjezdu zažívám šok, protože jsem si v Čechách už zvykla na nějakou tu "civilizaci", ten chaos a nepořádek už hned po přechodu hranice jsou velmi kontrastní ve srovnání třeba i s Polskem, přes které jezdím. Čím dál, tím více mně unavují velké vzdálenosti, protože musím jet do Lvova 18 hodin (dobře, že tam mám taky domov a můžu několik dnů tam odpočinout), pak vlakem do svého rodného města na východě 29 hodin. Ale potom si zvyknu a už to nevnímám, cítím se prostě doma. Navštěvuji kamarády, hodně a intenzivně si povídáme, vždy to působí jako balzám, uvolňuje mě a nabíje mě na pár měsíců dopředu.

A ráda se vídám se svou kmotrou, která byla nejlepší kamarádkou mojí mámy a taky mě vychovávala od samého narození. Vlastně jezdím domu kvůli ní.    

17. Kolik je ti biologicky let, a na kolik let se cítíš?

Je mi 38, ale jsem pořád zaseknutá v 23 letech :)))))

                              

             

                           

18. Kde bys chtěla žít, kdybys nežila tam, kde nyní žiješ? 

Mým velkým snem od puberty bylo žít v Tallinně, jak jinak. Kdybych tam studovala, nejspíš bych tam zůstala i přesto, že mi tam vadí chladné a vlhké klima.

             

19. A moje oblíbená otázka na závěr, jaké ti chutná pivo?

Žádné. Vůbec nepiju alkohol v jakékoliv podobě. Nedělá mi dobře, ani mi nechutná, 10 ml vína ze mně udělá mrzutého a unaveného, napůl spícího nespolečníka

            
Takže to je od Natellky vše a kdo má chuť, klidně se ptejte  Můj dík patří krivkat, která mi pomohla rozhovor stylizovat.

Tady najdete minulý rozhovor s Bijioux a s Monnou.

Další rozhovor vyjde už 29.3. v úterý, tentokrát se bude Natellka ptát a krivkat odpovídat.