Tak musím napsat,že ani mně se nevyhnula lednová deprese.Moje milovaná talentovaná dvanáctiletá dcera,můj manžel-opora a živitel rodiny a moje sladké miminko se jako mávnutím kouzelného proutku přeměnily na protivnou zmalovanou pubeťačku,chlapíka co doma akorát jí a spí a přísavku,která se nerozpakuje mě vzbudit třeba pětkrát za noc.Chvilku jsem se v tom bezmocně plácala,ale našla jsem si výbornou artterapii a znovuobjevila mozaiku.Znovuobjevila pro to,že jsem se do ní zamilovala už někdy před deseti lety,ale jaksi nebyl čas a žádné potřebné vybavení.Což o to,potřebné vybavení nemám ani teď,ale trocha času se našla,tak jsem se do toho pustila.Jelikož nejsem zastánce puzzlí a jiných daných tvarů,tak jsem nepoužila hotové kousky,ale vyřezala jsem potřebné dílky ze skla,nebo v jiných případech z obkladaček.Jako hladítko mi výborně posloužil kuchyňský nůž a na otírání hotové mozaiky se hodily dětské vlhčené ubrousky-víte na co.Dneska jsem si řekla,že to nafotím,ať taky nakouknete v jakých podmínkách vznikají moje kousky.

Vyřezaná sklíčka čekají na nalepení

Tak a pěkně patly,patly

A moje terapie je u konce

Mám o trochu lepší náladu a můžu všem mozaikoterapii doporučit