Tak a je to tu! Včera jsme se Štěpou v půl pátý dorazily na Graz Hauptbahnhof a začal nám nový život :) Teda aspoň na na nejbližší čtyři měsíce.

S ubytováním to bylo jednoduché, až na prvních pát minut, kdy nás naše opečovávatelka vedla úplně jinam :) Bydlíme se Štěpou spolu, je to supr. Pokoj je hezčí a vybavenější než na naší koleji v Čechách a to nemluvím o kuchyni. Luxus. I myčka tu je. 

Dneska jsme vyrazily do města. Škola nám začíná až v úterý, tak budem mít dostatek času to tu všechno prozkoumat. Musely jsme se nahlásit kvůli ubytování a všechno možný poplatit. A protože celý odpoledne prsí, sedíme u počítačů, překládáme texty do školy, surfujeme na netu a já mám konečně čas pořádně probrouzdat Fler a prohlídnout si zboží. A taky trochu korálkovat :) Panáček mi poradil, abych si přibalila ještě víc korálků a měl pravdu. Bez nich bych tu byla ztracená a smutná. On mě má prokouklou :) 

Už to bylo potřeba. Ten věčnej stres doma. Už mě to nebavilo. Nebavilo mě to doma, ve škole, s Panáčkem, ... furt to stejný dokola a ani chvilka klidu. Každý se pořád za něčím hodí a ani já nejsem jiná a doma to neumím změnit. Jediné východisko je, ze všeho utést a začít jinde nanovo. I když jen na pár měsíců. Tady je pohodička, klídek, nemáme nic na práci, je to jen taková dovolená. Škola nám začne v úterý, ale taky to nebude žádný stres. V plánu máme spoustu výletů. Už se nemůžu dočkat :)

27. 2. 2010

Dneska jsme se Štěpou vyrazily na výlet. My jsme prostě túristky :) Mathias nám poradil, ať nasednema na bus a jedem se podívat na zříceninu hradu Göstling. Na netu jsme pak našly, že je to od našeho bytu asi 5 km a že teda nemá cenu utrácet peníze za bus, že to v pohodě dojdem pěšky. Mathias studuje tělocvik ... asi jen teoreticky, fakt. To nechápu.  Konečně jsme objevily i kus zdejší přírody. Stálo to za to: 

1.3. Další krásný výlet na Schloss Eggenberg. Nádherný počasí, spousta času a škola až zítra, paráda ...

Tak už jsme byly i ve škole. Jen na pár hodin a jen jsme si tak povídali. Sešly jsme se s ostatníma Erasmákama. Je nás tu 6 holek z Čech, dvě Španělky, jeden Belgičan, jeden Nizozemec a jedna Slovenka. Většina z nich neumí moc německy, tak jsme občas zase za překladatelku, což mi moc radosti nedělá.

Ve škole zatím moc času netrávíme. To je dobře. Konečně mám čas na top nominace, komentování, srdíčkování a všechny takový ty blbůstky, který na Fler zviditelňují.  A taky na tvořeníčko. Pustila jsem se do háčkovaní kytiček. Podle mě jsou moc krásný.

Taky nám začalo pršet a dneska dokonce i trochu sněžit. Ale to se dalo čekal, bylo mi jasný, že do léta nebude jen hezky a 15 stupňů. Aspoň se vyčistí vzduch, smyjou se všechny nečistoty ze zimy, aby mohlo začít to pravý prosluněný jaro plný výletů. Půjčily jsme si od Elfi knížky pro inspiraci. Musíme to nastudovat. Snad už taky brzo budem mít kola, abychom se podívaly i za město.

Poslední noci nemůžu usnout. Štve mě Panáček. A to jako že hodně. Nebudu to tu rozebírat, zase bych se naštvala. Už skoro půl roku nemá práci. Raději se uklidňuju korálkama. 

Měli jsme slíbenou procházku po městě :( A místo toho jsme šli do muzea. Byla to největší sbírka zbraní na světě. Nebylo to špatný, ale těšila jsme se, že nám někdo poví něco o Grazu, abychom to nemuseli načítat sami. Baví mě to, když někdo vypráví o městě, o obrazech, o dílech a vysvětluje, co to znamená a proč to tak je. Proto se mi nelíbilo v dalším muzeu (moderní galerii), kreré jsme po těch zbraních navštívili. Sami jsme si to procházeli a nerozuměli tomu. To je nuda. Je potřaba vědět, co tím chtěl básník říci.

Dnešní kurz němčiny taky za moc nestál. Ale musím to chápat, je jasné, že to dost dobře nejde, pracovat s jedenácti lidma, když jsme každý na úplně jiné úrovni. To je nemožné. 

Konečně jsem tu objevila pořádný KORÁLKÁŘSTVÍ.  Sláva, už bylo na čase. Korálky, který jsem si vzala s sebou, mi nestačí. A hlavně tam mají i drátky. To je ještě důležitější. Ječtě pár vytvorů a budu mít beznadějně vypotřebované domácí zásoby!

7. 3.  Dneska jsme měly nevšední zážitek: se Štěpou jsme navštívily výstavu psů. Já mám psy ráda, ale tak normálně. Ale kolem mě je spouta vyložených milovníků: ségra - už od narození stoprocentní psí máma, no a Panáček, to je zase psí táta. Jediný rozdíl v nich je ten, že ségra na rozdíl od Panáčka psa nemá.  A já taky ne a rozhodně si ho nehodlám pořizovat. Nedokázala bych mu obětovat všechnu svoji energii, čas, peníze, ... a především dovolenou, létání letadlem do vzdálených zemí. Mám ráda svůj život sama pro sebe. A pro korálky ... Ale výstava byla parádní. I když trochu páchla :D 

9.3. Tak už máme kola!!! Konečně. Budeme moc jezdit na výlety a poznat pořádný kus Rakouska. No nebo alespoň Steiermarku.  Ale v týhle zimě to asi těžko půjde. Koukám z okna a zase začalo sněžit. A má prý sněžit až do pátku. Sakra. Už se těším na jaro, na teplo, až nebudu muset nosit ty zimní věci. Už mě to nebaví.   

15. 3.  Tak už je tu zase pondělí. Proč víkend nemůže trvat věčně?! a zrovna tenhle, když jsme byli na horách (Eisenerzer Ramsau) :) bylo to parádní. 

V pátek po večeři jsme vyrazili sáňkovat, bylo už devět hodin a všude tma, tak jsme vyfasovali čelovky :D další den jsme si povídali o tom, proč jsme na erasmu, co od toho očekáváme a jaký už máme zážitky a pak jsme z toho tvořili plakáty. Po vydatném obědě jsme šli sportovat. Mohli jsme si vybrat, jeslti na běžky nebo na sněžnice. Rozhodla jsem se pro sněžnice, protože na ty se jen tak nedostanu. Aby to nebylo tak jednoduché, nešli jsme po cestě, ale lesem, potokem, do kopce, z kopce, ale jen kousek. Pak už nám ukázali hospodu, do který jsme šli na něco na zub. Ale my se Štěpou jsme sporťandy a zatim, co se ostatní ládovali, jsme si udělaly kolečko na běžkách. Půjčila jsem si je od ostatních. Jednou za rok jdu na běžky dobrovolně. Pak nás čekala zase vydatná večeře a po ní jsme natáčeli Erasmus zprávy, který se pak živě vysílali na internetu. Byla to hrůza, ještě že to nikdo, kdo mě zná, neviděl :D večer nám pustili ještě film.

A v neděli už jsme zas museli odjet. Bylo to strašně krátký. Sněhu bylo dost, ještě přes noc napadlo. Pravá zima. V Grazu je už skoro jaro. Ale jen skoro, dneska zase sněžilo. Ale na kole už jezdíme.

Víc už toho psát nebudu. Život je příliš krátký na to, aby si člověk psal deníček!