Ačkoliv jsem osoba velmi tvořivá, nikdy jsem se nedostala k tomu, abych ušila vlastní hračku. Jednou to ale přijít muselo.

Jednoho dne jsem se přihlásila na Fler a svítila na mě pošta. Říkám si, kdo co chce. Rozkliknu a divím se ještě víc. Zpráva od Plácnem-si. Ty jo, co po mě může chtít? Hledá dobrovolníky na odzkoušení nové série pout? Byla jsem zlobivá? Vždyť se neznáme, co po mě může chtít? Tak jsem se do zprávy začetla a pomalu se mi na tváři začal objevovat úsměv... Jelikož jsem pro každou blbinu, co kdo vymyslí, okamžitě jsem se připojila. Plácačka mě zvala do tajného klubu re-ce-se-ho fanoušků. Jelikož si mladý pán nedává pozor, co kde píše, mělo ho v blízké době čekat opravdu velké překvapení. Poněvadž sympatizuje se všemi mutanty, originály, nepodarky, nezvedenci a obecně se všemi podobnými kriply, bylo mu souzeno, aby ho v jeho narozeninový den zahrnula hromada právě takovýchto přetvorů. Více o celé akci se můžete dočíst tady.

Jelikož se čas krátil, pustila jsem se do práce. Dlouho jsem přemýšlela, jak bude můj medvěd vypadat. Pak jsem do klubu pozvala i ségru a daly jsme hlavy dohromady. Po nějaké době samo vyplynulo, jak budou naši medvědi vypadat... U nás doma totiž vždycky vedly zombie. A morbidnosti. A nechutnosti. A krev. Prostě samé rozkošné věci vhodné pro zdravý vývoj tří sourozenců. Myslím, a mamka by to tak určitě zhodnotila, že jsme se všichni  vyvedli vcelku dobře

Tak jsme se ségrou rozkramářily skříň s látkami, pohledaly šitíčko, udělaly strašný bordel a pustily se do šití. Co dodat? Obrázek je lepší než tisíc slov, tak posuďte sami, jak se nám to povedlo...

Trošku se nám to focení zvrhlo, no... Doufám, že další podobný projekt bude minimálně stejně zábavný, jako byl tento - srandě zdar!