Můj srdeční špek v podstatě šperkem je i není.

Šneček Lezulezu je můj dosud nejoblíbenější šperk-nešperk, a tak se s vámi moc ráda podělím o průběh jeho vzniku.

Lezulezu je má realistická prvotinka, a proto mě asi ne a ne opustit. Cínuji od jara loňského roku, a tak ho považuji za své dosud nejzdařilejší dílko a asi proto i nejoblíbenější.

Jednoho dne mě napadlo využít ulitky z našeho akvária. Vím, že to není nápad zcela originální, ale při tréninku by si měl člověk vyzkoušet vše. A tak po pár večerech tvoření namísto uklízení vznikl polotovar Lezuleza. Díky mému bratrovi, který mi bez jakýchkoli řečí zapůjčil pořádnou pájku, se mi povedlo Lezuleza dotvořit do jeho konečné podoby.

Lezulezu se dá rozložit na dvě části: šneka a lístek. Lístek se dá zapíchnout do jakéhokoli úpletu, šnek navléknout na hedvábnou šálku či stuhu a nosit okolo krku. Fantasii se meze nekladou.

A proč šperk - nešperk? Nemám-li zrovna chuť na jehlu v čapce, ani lezoucího šnečka okolo krku, oba díly spojím, naaranžuji v bytě a jen se kochám dekorací s odlesky krásného kamene. A je fakt, že mé oko k Lezulezu zalétne často, řekla bych denně.