Chci se s vámi podělit o zážitek z návštěvy jedinečné sklárny Nagar. Glass Factory Nagar se nachází v Myanmaru (Barma), v hlavním městě Yangon (u nás se někdy říká Rangoon). Je to jedinečné místo, tedy spíše bylo, než přišel v květnu 2008 ten tragický cyklon Nargis a z neobyčejné továrny, kde vznikaly skvosty mířící na královské stoly, do ambasadorských hal a nejlepších hotelů v zemi, zůstala jen hromada střepů rozmetaných po pralese.

Ale i tak je to stále úžasné místo a to díky rodině pana majitele jménem Myat Kywe, která ani po takové ráně neztrácí optimismus, celou naši návštěvu provázel jejich smích a vtípky. Rodina ve své továrně vždy bydlela a je tomu tak dodnes, i když jen v chatrné chajdě. Stále se snaží z trosek vydolovat alespoň nějaké zachovalé kousky a prodat. Spousta místních nemá ani potuchy, že tato sklárna kdy existovala, ale pár lidí se najde a ti se snaží rodinu podporovat, jak to jen jde. Nagarské sklo jsme viděli i v jedné restauraci, kde jsme byli ve městě na obědě. Poznáte ho snadno, je ručně dělané tzn. má lehké nepravidelnosti, sem tam bublinka a je docela těžké, ale krásné...

Při procházce továrnou prolézáme pěšinkami a všude kolem nás jsou tuny nádherně zbarveného skla. Majitel jde s námi a vše nám vysvětluje, jeho angličtina je perfektní. Jak zjistil, že jsme z Čech, hned vykřikl Bohemia glaaass ou yes yes. Moc dobře zná české sklo a také italské z Murana, začal nám hned vše popisovat velmi podrobně, bylo to neskutečné odpoledne. Kdyby návštěvu asi po dvou hodinách neutnul náš taxikář, který se asi trochu nudil, tak jsme tam snad do večera... (Řidič byl taky týpek ... koukám na něj, co tam tak dřepí nad tou hromadou skla?? A on v ruce klacek a na něm omotaný celkem slušně velký bílý had a jde k nám a říká, helee toto je děsně jedovatej had víteee... to je celkem sranda, když víte, že v Barmě je největší procento smrtelných uštknutí jedovatým hadem na světě!)

Kdybyste někdy v budoucnu mířili zkoumat tuto jedinečnou zem milých lidí, výborného jídla i piva! a dechberoucích tisíce let starých památek, tak se v nagarské továrničce určitě zastavte, budou za to rádi. Zem je stále ještě poměrně uzavřená, což je pro dobrodružné cestovatele spíše přínosem, ale je to každým rokem volnější, otevřeli se už i dva pozemní přechody z Thajska a Číny (dříve nebylo možné přicestovat do země po zemi). Takže kdo už má JV Asii procestovanou rozhodně zkuste Barmu, je to docela nová zkušenost a člověk se místy cítí jak v dobách koloniální éry. Díky pozvolnému otevírání země a očekávanému přívalu tůůristů to však za pár let bude asi dost narušeno, no uvidí se....

A jak se do sklárny dostanete? To je celkem věda, sami bychom to nikdy nenašli. Bylo třeba majiteli našeho hotelu, který umí číst latinku, na tabletu ukázat na Google maps místo, kde se továrna v jeho městě nachází, ten naznal, že obyčejné taxi tuto adresu nikdy v životě nenajde (zapomeňte na GPS), takže zavolá raději svého kamaráda (jak moc to byl záměr nevím, ale po měsíci pobytu jsme zjistili, že v Barmě se "výdrby" jako v Indii, Vietnamu a spol. prostě nedělají). A nakonec ještě zajímavost, cestou do Nagaru se jede kolem domu, kde byla několik let držena v domácím vězení známá bojovnice za svobodu Su Ťij, což nám náš kámoš řidič nezapomněl ukázat.

Dole na obrázku je pec, kde se sklo tavilo, ta by se prý dala snadno zprovoznit, byla vyrobena bytelně, takže ji žádný takový nanicovatý cyklon nemůže rozházet...

K čemu tohle asi sloužilo? Tipuji nějakou odpočívárnu, místo, kde si člověk o pauze dal svouji misku polévky, slupl pár oříšků (barmánci milují buráky, dávají je k pivu, mléčnému koktejlu, do nudlí, do polévky...) a požvýká betel....

To, co si v lese najdete, vám majitelé ochotně umyjí ve škopku, když je potřeba tak i zabrousí na brusném kotouči...

Takhle dnes nagarská sklárna vypadá...

Majitel Myat Kywe nás provedl celou bývalou továrnou a vše nám perfektní angličtinou vysvětlil. Nebýt mračna moskytů a našeho lovce hadů (vpravo na fotce), tak bych tam vydržela dlouhé hodiny, bylo to moc zajímavé...

Chodníčky v džungli jsou lemované tisíci barevnými láhvemi, vázami, slenicemi a stínidly....

Toto byly nádherné ručně foukané a tvarované figurky, delfíni, ryby, mušle, květiny... vždycky si vzpomenu na film Krakonoš a lyžníci, jak tam vyrábějí pána hor na lyžích.... žhavé sklo se vytáhne kleštěmi, natvaruje, uštípne ...

Tisíce váziček a svícnů ... všechno zničeno.

Pan Kywe nám ukazoval přístroj na výrobu lahví (bohužel jsem nějak nevyfotila), to jsem v životě neviděla, taková mašinka, změť kovových trubek a tvarů a na tomto přístroji japonské výroby vznikaly takovéto láhve, masivní, těžké, ale krásné ...

A tady jsou moje poklady, které se mnou letěli přes půl světa Yangon - Bangkok - Dubaj - Praha - Brno, celou dobu jsem je opatrovala jako oko v hlavě a ta ušmudlaná krabice z pralesa nakonec doputovala zdárně až domů...