Na profilu Jak na to pro vás připravujeme obvykle návody nebo nápady na tvoření. Tentokrát jsme se pokusily o osobnější téma, ve kterém odhalujeme své počáteční tápání a hledání v tvořivém světě cardmakingu.
Každá z nás ušla ve své tvorbě jiný kus cesty. Některé teprve začínají, jiné jsou už zkušené tvořilky a zažily jak výhry v soutěžích, tak prodejní úspěchy. Ale všechny známe potíže z počátků této cesty - nedostatek materiálu nebo materiál nevhodný, problémy s barevností, kompozicí atd. Abyste věděly, že v tom nejste samy, připravily jsme s kolegyněmi z klubu Cardmaking taková malá ohlédnutí.
V prvních dvou příspěvcích na téma Naše začátky jdou s kůží na trh IlonaK2 a Sedma.
Bylo 11.7.2012 15:20. Byla jsem přijata do klubu Cardmaking. V té době jsem sem tam zkusila vyrobit nějaké přání a chtěla jsem se o svých pochybách, zkouškách a zkušenostech sdílet s někým stejně postiženým.
Dnes bych vám o těchto začátcích chtěla něco napsat.
V červenci 2012 jsem měla sadu jednobarevných papírů, dvě sady kytiček a sadu anglických razítek. A obrovské nadšení a chuť. :-) Jen tak sama pro sebe jsem vyrobila toto přání:
Měla jsem problém s kompozicí, se zajímavou barevnou kombinací a nevěděla jsem, co si počít s textovým razítkem.
Později jsem si koupila dvě sady papírů. Jednou z nich byla Lincoln Linen od firmy CAPSULE. Z té sady jsem byla nadšená a tvořila jsem jako o závod. Přáníčka byla ale přes všechnu snahu trošku ponurá a moc kouzel jsem s nimi neudělala.
Na Vánoce jsem se začala ten rok připravovat již v září a zkusila jsem si dokoupit v papírnictví nějaké papíry a jedno razítko s vločkou. :-) Kompozice byla stále problém. Přání byla jednoduše prázdná. Jsem si toho vědoma a to přesto, že mám srdce spíše minimalisty. Také mi chybělo vánoční razítko.
Ovšem potom jsem pochopila kouzlo liftu, sketche a internetu plného inspirace.
Prvním úspěchem byla výhra v liftu. Měla jsem jedno jediné obrázkové razítko, knoflíky po babičce, zbytky příze od svetříku, který jsem upletla dcerce. Od té jsem si také půjčila akvarelové pastelky. Použila jsem jasnější barvy a díky předloze jsem si věděla rady s využitím plochy. Objevila jsem falešné prošívání. Pamatuji si, jak jsem se trápila s otiskem razítka, protože jsem měla příliš úzký akrylový blok. (Je to vidět na kolečkách u pejska.)
Dalším úspěchem na Fléru byla výhra v tematické soutěži Přání pro teenagera. Nebyla jsem o nic bohatší na papíry, neměla jsem žádné nové razítko. Vzala jsem uložený obal od deníčku pro slečny, který dostala dcera, vystřihla slečnu, vytáhla dcerce nějaké schované flitry, půjčila si její gelovky a řekla si, že to zkusím ještě jednou s hvězdičkami. :-) Díky předešlému liftu jsem objevila kouzlo vrstvení. Pod černou čtvrtku s holčičkou jsem dala kousek obyčejné bílé čtvrtky, i hvězdičky jsem podložila.
A jako další ukázku ze svých začátků vkládám další vánoční přání. Už si nepamatuju, jestli to byl lift nebo sketch. Tenkrát jsem si rychle pořídila jednu sadu vánočních papírů a pokusila se o přání. Poprvé se mi podařilo dát dva vzorované papíry na jedno přání a opět vrstvit.
Začátky nebyly jednoduché. Pořídila jsem si sadu papírů? Polovina se mi nelíbila a nevyužila jsem. Pořídila jsem si krásné jednotlivé papíry? Nešly zkombinovat. Neznala jsem kvalitní lepidla a po čase se mi projekty rozpadaly. Soutěže přání podle stanovené barevné paletky byly nadlidským úsilím. Kombinace z jednobarevných papírů působila dětsky a prázdně, na vzorovaných byla vždy nějaká barva mimo paletku. Neměla jsem česká razítka? Jedním z prvních komentářů v nějaké soutěži bylo: Hlasuji pro přání xx a xx a xx, protože ostatní mají anglická razítka. Bylo mi to líto. Chybějící barvu čtvrtky jsem neuměla nahradit, neměla jsem ani potřebné inkousty, abych si barevnou čtvrtku vyrobila. Až dnes si bez ostychu vezmu pastelky, akvarelové pastelky či akrylové barvy a zkusím to celé vzít jako výzvu.
Nějakou chvíli trvalo, než jsem začala mít pocit, že mám konečně dostatek materiálu. Ale v těchto začátcích jsem se naučila využít spoustu věcí, které již doma mám, třeba tak, jak se o tom píše v tomto blogu.
Mnohem více také prohlížím sady papírů a podle náhledu si ujasňuji, kolik ze zobrazených papírů opravdu využiji. Učím se vyrobit si vlastní kytičky. Hlavně se pokouším si celý proces užít.
Chtěla bych vás všechny povzbudit. Tvořte, hledejte inspiraci, bavte se. Komentujte s citlivostí a laskavostí. Chápejte začátečníka, chuť tvořit, posouvat laťku výš. Při kritice zkusme být konstruktivní.
První přáníčka jsem kdysi dělala k Vánocům, ale už si opravdu nepamatuji, jak vypadala. Děti vzpomínají, že jsme na ně používali filc, samolepky, korálky... Někdy v roce 2012 jsem na netu viděla scrapbookové stránky a moc mě zaujaly. Kamarádka mi poradila najít si na Fleru klub. Tak jsem našla i klub Cardmaking :). V té době jsem měla spoustu času hledat inspiraci a prohlížet si další a další přáníčka. Stále víc jsem propadala jejich kouzlu. :)
Ze začátku jsem tvořila z obyčejných školních barevných papírů. Dodnes je občas využívám, jejich odstíny se někdy hodí třeba do paletky. Sbírala jsem vše, co by se dalo na přání použít, ať už to byl papír (kalendáře, obaly, pohlednice, staré známky, měřítka od dětí...), zbytky stuh nebo staré knoflíky. Moje první scrapbooková sada papírů byla s menšími kytičkami a motivy; snažila jsem se využít i malinké kousíčky papíru. Bohužel jsem si koupila i papíry s velkými vzory, protože se mi líbily, ale dodnes mi tu leží nevyužité. Ze začátku jsem hotové výseky kupovala minimálně a používala jsem je jako šablony. Dost často jsem vystřihovala i od oka, což bylo poznat na první pohled (a nebyl to hezký pohled). S koupí řezačky jsem váhala, ale neumím stříhat rovně, takže to pro mě byla nutnost a opravdu ji využívám. Na první fotografii z února 2013 vidíte přání z mého prvního kytičkového papíru a obyčejného barevného papíru. Nápis jsem si ručně vystřihla.
Líbila se mi přání s razítkovanými obrázky. Koupila jsem si několik razítek, akrylový bloček a inkoustový polštářek. Bohužel tento první výběr razítek se mi moc nepovedl, neuměla jsem ani pořádně razítkovat, obrázky pak použít na přání (s kompozicí mám problém dodnes) a netušila jsem nic o blendování. Tyto potíže mě od razítkování na čas odradily. Přání z února 2013:
Na jaře jsem se už účastnila soutěží, přání jsem vždy udělala brzo po vyhlášení soutěže a nedočkavě poslala fotku. Než uběhly 3 týdny a přání bylo s ostatními vystaveno, už jsem cítila, že jsem dál, zadání bych řešila jinak a toto přání je spíš mojí ostudou. Přesto se mi podařilo začátkem května 2013 vyhrát soutěž na téma hobby. Všimněte si, že notový papír jsem tak nějak všelijak zašpinila inkoustem, visačka je pouze vystřižená:
Hned v květnu přišla další výhra, což mě opravdu motivovalo. Přání se mi líbí i dnes.
Velký problém bylo od začátku moje focení. Tady vidíte hezké přání, decentní, jemné, celé rodině se líbilo a moji rodiče, kteří si ho u mě objednali, byli nadšení. Asi se divíte, co to píšu, protože ta fotografie je opravdu hrozná. Přání je nakřivo, zrnité, bez barvy. Ukazuji ho jako odstrašující příklad. Tímto bych chtěla poděkovat Zuzce - ZouZou, která pro nás na Fleru připravila kurz fotografování a úpravy fotek, díky jemuž jsem udělala (aspoň malý) pokrok.
Razítkování jsem ale neopustila docela a v červenci jsem šla na kurz blendování a základů embosingu. Občas jsem sice nějaký obrázek vyhodila do koše, ale v lednu 2014 se mi podařilo vyhrát soutěž s tímto přáníčkem:
Největšími výzvami jsou pro mě soutěže v našem klubu a pak „přání na přání“ od zákazníků. Návody a videa na internetu jsou fajn, ale máte-li možnost jít na kurz, který vás zajímá, určitě to udělejte. Já hledám inspiraci všude kolem sebe, všímám si barevné kombinace na oblečení, barev a tvarů v přírodě i v budovách. Samozřejmě tvořím další a další přání, podle fotografií jsem spočítala, že od loňska jsem udělala přes 400 přáníček . Jak známo – cvik dělá mistra. Tak snad někdy.... :)
A co vy? S čím jste se potýkaly nebo potýkáte?
Pro klub Cardmaking připravily IlonaK2, Sedma a VyZa.
