Když se řekne červen, co si vybavíte vy?
Přichází mi vůně.  Zrání. První sklizeň. Nebo vysvědčení.
Jak bychom asi dopadli, kdyby nám naše bejbátka měli dát "hodnocko", co myslíte ...
Období plodnosti, tak krásné že jsme se rozhodli v Eku přestavit vám stejně jako loni Naše zlatíčka.

No a abychom nezapoměli třetí víkend v červnu je ještě další velké a významné slavení
totiž probíhají oslavy DNE OTCU.
I blížící se Velké Volno vybízí, abychom si ty naše Zlatíčka pořádně užili,
než nám pláchnou do stanů, chatek, na venkov, nebo kdoví kam, podle velikosti a datumu narození.

Takže tady je máte.
I s příslovím I VODU PIJ OPATRNĚ, KDYŽ SE NA TEBE DÍVÁ DÍTĚ.

Užívejte naplno společných vzácných chvil.
A budem rádi, když si s námi pro radost zahlasujete, malé i velké to určitě moc potěší.
Těšíme se na setkanou příště.

Jó a až dohlasujete, lze si pro inspiraci přečíst ještě několik odpovědí na všetečné otázky k tématu zlatíček.

♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡.♡

***** Ptám se, co vám přineslo mateřství.
Jak zvládáte pracovat, tedy vyrábět a tvořit s dětmi.
Co myslíte, že jim svou činností předáte, nebo co by jste jim předat chtěli.
Čím jste chtěli být jako malí, splnilo li se to alespoň nějakou formou.
Co by jste vzkázali tatínkům.*****

Mateřství mě neustále něco učí a něco dává.
Je to zázrak. Směs radosti, únavy, nadšení, obav, vděčnosti, legrace...
miluju ten proud lásky, který se vylije, jen se člověk na ty šmudlíky koukne... někdy mě zas čerti berou, stačí pubertální obličej... No znáte to... Ale naučila jsem se vážit si klidně i deseti minut,
co mám pro sebe, to bych kdysi před dětmi nepochopila.

Hodně v noci, jsem sova. Ale teď máme malého nespavce, dochází síly.
Vyrábět moc nestíhám, Při prckovi se snažím pracovat, tvořit zahrady, abych úplně nevypadla
a protože mě to baví... V noci návrhy a zakázky na rostlinky,
pak se snažím krkolomnými kombinacemi přivézt, stihnout výsadbu.
Dokud byl v bříšku, spolupracoval vzorně. Teď je to horší.

Já pevně doufám, že nasávají lásku k naší Zemi a chápou, ci jí dlužíme, proč něco děláme jinak...
ti starší už občas mile překvapí s nějakým postřehem, srovnáním.
A věřím, že i když by přišla nějaká revolta, v srdíčku to mají uloženo.

Chtěla jsem být veterinářkou, dóst dlouho... chtěla jsem léčit hlavně kravky, ovce a koně.

Tatínkové, neshazujte své ženy, věřte všemu, co dělají a podporujte je!
Bude to výhra i pro vás. Já to štěstí mám. Ale i vím, jakou to umí nadělat paseku, když to tak není... Asja

Mateřství mi přineslo takový ten pocit "teď jsem kompletní"a velký kopec čisté lásky.
Jistě, že i někdy nervíky v kyblíku:))

Pracuji hlavně večer, protože jinak musím vymotávát mladší dítko z klubíček a to dost prodlužuje  pracovní dobu:)

Co bych jim chtěla předat? Děti vyrůstají v prostředí, kde se nepěstuje"gaučink",
vidí že když není práce ty koláče opravdu nebudou a můžou se denně seznamovat s přírodním materiálem, který se pod rukama dá změnit v něco příjemně nositelného.

Té mladší teda zatím spíš předávám to, že nočník není nepřítel a jogurt patří pouze do pusinky:))

Jako malá jsem chtěla být učitelkou v MŠ a to se mi tak nějak trochu splnilo,
protože tu moji droboť je stále co učit.

Tatínkům...Máte velice důležité a nenahraditelné místo v životě svých dětí a koukněte na svět,
alespoň někdy dětskýma očima, budete překvapený:)

Jo a chvalte a objímejte maminky, protože nejvíc z toho budete profitovat vy...není nad spokojenou maminku a manželku:)) Hookeddesign

Mateřství mi přineslo pocit „naplnění“ (jsem matkou, jsem tu pro někoho tím nejdůležitějším člověkem), splněné přání, ale také nenaplnění černých scénářů pana gynekologa. Uvědomění si toho, jaký je to zázrak (přírody), když vznikne nový život. Jak je ve své podstatě křehký…

Dříve jsem pracovala hlavně večer, když děti usnuly. Nyní chodí spát dlouho a já většinou usnu s nimi, takže jsem musela změnit strategii – vstávám brzy ráno. Snažím se s nimi udělat i něco přes den, někdy se mnou mají trpělivost, někdy ne.

Ráda bych jim svojí činností předala lásku k nějakému druhu tvoření, lásku k přírodě, ke zvířatům. Naučit je nebýt na ničem a na nikom závislý – umět si většinu věcí i potravin vyrobit sám. Nežít konzumním životem. Být v životě šťastný i s málem.

Když jsem byla malá, přála jsem si být veterinářkou – léčit a pomáhat zvířatům. Sice se moje kroky ubíraly jiným směrem, ale částečně si to teď vynahrazuji domácím zvířectvem. Každý máme něco – děti po mě zpodědily morčata, já dostala na starosti užitkové králíky a muž ovce.

Tatínkovi bych vzkázala, aby si udělal čas na děti i na svoji ženu (a stále jenom nepracoval). Vím, že jsou děti momentálně dost hlučné (a občas z nich až drnčí hlava), ale časem se to snad zlepší. Musím pevně doufat - jelikož někdy mám pocit, že jsem zralá na blázinec... Lelya

Mateřství je překrásným posláním, velkou radostí a denním poučením ...
Chvála dětem a jejich be zprostřednosti ♥

Pracovat a vořit s dětmi.. to neustále pilujeme a dokonalíme a věřím, že bude líp ;)

Ráda bych jim předala informaci o šetrnosti, naučit je neplýtvat. Vážit si života a umět být šťastný :)

Jako malá jsem chtěla být zahradnice a díky mému muži se mi to krásně splňuje.. Máme zahradu, divokou, ale krásnou... Plnou medvědíme česneku,  kopřiv, kostivalu, sedmikrásek.... Takových pokladů...

Vzkaz tatínkovi by byl... Moc děkuju za podporu, za to, že se mnou sdílíš každodenní radosti ♥ zajicovnik