Toto je status, který bychom přáli všem opuštěným zvířátkům. A protože v rámci klubu Zvířata v nesnázích pořádáme prodejní akci právě pro Kočky SOS Hodonín, využili jsme příležitosti a jedna z našich členek jela nahlédnout "pod pokličku" zástupkyním a dobrovolnicím, které pro Kočky SOS pořádaly umisťovací výstavu v Brně.
Pokud ještě nejste rozhodnutí, že byste chtěli některého z chlupáčků domů, můžete pomoci prostřednictvím naší akce. Buď věnováním svého výrobku nebo nákupem v našem rozmanitém flerboxu či fotogalerii. Akce potrvá do 31.7.2016 a výrobky přibývají po celou dobu akce. Více informací se dočtete na našem klubovém profilu a samozřejmě, každý je vítaný mezi nás
Našli domov...
Známé heslo, pod kterým se na webových stránkách dozvíte, která zvířátka měla štěstí a vyměnila svoje místo v útulku za místo ve svém domově.
Jasně, to znáte…
Mám ale otázku. Kdo z nás se neocitl v situaci, kdy se stal záchranářem? Ano, někdo 1x, jiný vícekrát. A doma na nás koukají výsledky záchrany, které chtějí jídlo, zlobí, chtějí se pomazlit nebo na procházku…Ale jaké to asi je, stát se záchranářem, o zvíře se postarat, a přesto se ho pak vzdát ve prospěch šťastného života v jiném domově?
Děvčata z Kočky SOS Hodonín jsem znala z charitativních bazárků pořádaných v Brně společně s Tibetem a Brněnským Maxem. Není nad přísun peněz nutných k provozu pomoci kočkám. Ale co s plnými depozity? Nejdříve hledáte zájemce v širší rodině, pak mňouká kočka v každé rodině známých, posléze i v Hodoníně a okolí, až je všude kočkami obsazeno.
Musel přijít nápad. Co takhle umisťovací výstava? Když jsem si přečetla oznámení o akci na jejich webu, zakroužkovala jsem si v kalendáři daný den červeně. U toho musím být! 23.11.2013 jsem se jela podívat na historicky 1.umisťovací výstavu útulku v Brně.
A protože jsme další akci věnovaly právě Kočkám SOS Hodonín, vyzbrojila jsem se na tu cestu starým foťákem Sony a vyrazila v sobotu 17.4.2016 šalinou do brněnského Bronxu, jak říkáme v Brně městské části Husovice. Už pošesté. Dýchne tam na vás atmosféra dělnických čtvrtí, kde se zastavil čas a procházky po setmění se považují za adrenalinový sport. Šalina vás veze čím dál klikatějšími ulicemi, místy tak úzkými, že se opačná kolejová trať vytratí do jiné ulice, aby se dalo projet a míjíte nároží ulic s obavou, zda tu zatáčku šalinář vybere a roh zůstane tam, kde má být.
A pak už je to jako na drátku. Vyhupsnete z šaliny, projdete vchodem SOŠ E. Holuba do parčíku, cestou hledáte v peněžence padesátikorunu, v další budově zaplatíte, popadnete vstupenku a jste vevnitř. Fofrem zhodnotíte návštěvnost, hledáte volné místo u klecí, kterým říkám akvária kvůli proskleným bokům, koukáte a vidíte:
Lojzík na domov čekal a v průběhu mé hodiny a půl dlouhé návštěvy byl mezi třemi kotíky, kteří se domova dočkali.
A tohle je důkaz – na Lojzíkovu kartu kreslí paní srdíčko a větu "Našel domov" Byl to fofr a foťák to nějak rozmazal…
Takhle vypadá situace, když paní vedoucí tulku Naďa Tomalová dává do přenosky šťastlivce ze svého depozita, který se stěhuje do nového domova. Předtím se s ním rozloučila, schovala se s ním dolů pod úroveň stolů, takže mému foťáku utekla. Mně ale ne a ten soukromý okamžik loučení prozradil, že ho má ráda a v duchu mu drží palce, aby dobře pořídil.
Ještě vyplnit úřední papíry, např. dohodu o převzetí kočky do péče a vybrat očkovací průkaz.
Ve vedlejším sále mezitím probíhá akce pro rodiny s dětmi::
Tahle malá milovnice koček sem radostně dovedla rodiče, dostala složku s motivy maleb na obličej a vybírá, která kočka by jí tak nejvíc slušela.
Lyzzy (fotografie vlevo) čeká na nového páníčka se zahrádkou, má krásné bílé ponožky a je to mazel.
A tahle krásná kočička (fotografie vpravo) taky vyhlíží nový domov, mazlila se jako o život. Musím říct, že všechny kočky na výstavě jsou mazlivé, kontaktní, dají se vzít do náruče…
A tohle je charitativní prodej většinou hand-made výrobků a šikovné holky z Hodonína.
Kamarádi už jsou doma a já tu ještě zůstal!
"Snad se dočkáme příště…"
Claudince už je hej, panička přebírá papíry a hajdy domů
Momentka, kdy jde profesionální úsměv stranou…zamyšlení Nadi Tomalové po výdeji kotíka…a pak, že je to loučení jednoduché…
A řada jmen na stěně je nabídka dalších kotíků čekajících v útulku:
Co dodat na závěr?
Na 1. umisťovačce se do domova dostalo 16 kočiček, pak se počty ustálily kolem 10-12 koček a na téhle poslední byl zlomen rekord. Domov našlo 17 útulkáčků – 8 kočiček a 9 kocourků!
To vše za úžasného nasazení děvčat z Hodonína. Holky vysvětlovaly, předváděly kotíky, doporučovaly, trpělivě se usmívaly, probíraly se zájemci detaily, nabízely zboží, oslovovaly potencionální zájemce a hlavně příjemně komunikovaly. Přeji jim v jejich práci, aby to zelo v klecích po výstavě prázdnotou a aby i v nabídce na stěnách bylo čím dál více růžových srdíček s nápisem Našla domov.
Za klub ZVN
Výstavu navštívila a text sepsala Vlaďka z Brna
Blogovou formu tomu všemu dala Janulela
Přejeme Vám krásné dny a děkujeme všem, kteří pomáhají s námi!
