Zkušení bloggeři zde na Fleru si možná ještě vzpomenou, že tomu není tak dávno, kdy se zde mihnul blog s názvem: "Návštěva v Nefíně"

     Autorka blogu popisovala celkem zajímavé postřehy ze své návštěvy...

     Nyní je na čase vše jí to oplatit... protože jak by řekla teta Kateřina: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá." případně "Na hrubý pytel, hrubá záplata."

          Chystám se n návštěvu k Evofelii... těším se. Celý den je ve vzduchu cítit jakési napětí... Zřejmě to  bude blížíci se bouřkou, ale nebe vymetené, bez mráčku. Již tato předzvěst nezvyklého náboje ve vzduchu mě měla varovat.

     Přece nepojedu na návštěvu s prázdnou, že? A tak mířím do blízkého supermarketu a kupuji DARY: čokoládu pro mámu i pro synka - každému jednu, aby se nervali. A samozřejmě zápisný dar, bez kterého nemůže návštěva do Evofelína ani vstoupit, natož stát za vraty - 2 litry vody. Dala jsem si záležet a opatřila dokonce kojeneckou vodu!!! A dámy a pánové považte! HORSKÝ PRAMEN - dokonce!- (aspoň to výrobce sliboval... nicméně nedělám si iluze, stejně je v tom voda z kohoutku, důležité však je, že je pitná, no ne?). Nakládám Archieho.

     Vyrážím... když projíždím Rumunskem (tak říkám stavu naší vozovky směrem na výpadovku k Evofelínu) zvoní mi telefon... mrknu spěšně na displej a koho nevidím... volá mi Evofelie... zvažuji rizika... ani tak nejde o příslušníky.. spíš o to, že držet v ruce telefon, hovořit a v kráterech asfaltu si při hovoru nepřeknousnout jazyk je možná nad mé úsilí... Riskuji, zvedám telefon a slyším vodopád slov... těžko rozpoznávám fakta... skoro spadnu do příkopu a rozjíždím se na dvojku, protože nestíhám řídit auto, poslouchat ten slovopád, dávat pozor v zácpě a ještě řadit rychlostní stupně....

     Zkrátím to: Evíku: pro příště:  polosyntetika 10W 40 - nejlépe koupit někde jinde než na pumpě. ;) Dotahovat sponky a nevyhazovat plenky - hodí se na to otírání... to jsi sama viděla. ;) Nevím, jak to máš s vlečným lanem, ale určo ho do auta pořiď a náhradní litřík oleje voz stále při sobě, nevěř tomu, co ti bliká na palubce a řiď se vlastním instinktem - zhruba po 500 km to kontroluj - i když teď by to chtělo určitě minimálně ještě tak 1 l dolít - možná 2 - byla jsi na suchu.

     V půli cesty se potkáváme a jedeme za sebou... to že Ev, je pirát silnic jsem záhy poznala, když jsem zjistila, že blinkry nepoužívá, ale řítí se kosmickou rychlostí vpřed... smekám Ev, takové školení v rychlých reakcích jsem již dlouho neměla.

     Konečně "doma" přijíždíme do zapadlé vsi, kdesi v české kotlině. Z pološera (obloha se zlověstně zatáhla dešťovými mraky) se noří jakési venkovské stavení, je vidět pouze z horní poloviny, zbytek zakrývá vysoká  zeď a velká dřevěná vrata... Nemůžu se ubránit pocitu, že až projedu těmi vraty už nikdy nespatřím světlo světa.... situace vypadá zlověstně... Ale kdo se bojí nesmí do lesa... Sešlápnu spojku, zařadím za 1, pak 2, přidám trochu plynu a jsem za vraty... než jsem stihla vypnout motor... Ev je za mnou zavírá... rozhlížím se  kolem sebe... no, nevypadá to až tak zlověstně... všude se povalují barevné Mikovy hračky... v tom můj pohled spočine na panství Paní z Evofelína.

     Strhne se průtrž, pouštím psa ven a běžím se schovat... Jestli se za mnou předtím zavřela vrata... teď za mnou zapadly dveře... Jistě znáte ten zvuk z každého správného hororu... ano přátelé - je to on, ten nechvalně proslulý zvuk zaklapnutí masivních dvaří. Ještě, že pes zůstal venku, kdyby se mi něco stalo, aspoň přivolá pomoc... věřím jeho schopnostem... Je to záchranář tělem i duší... a hlavně věrný přítel.

     Oči pomalu přivykají šeru... rozhlížím se... Evofelín nezklamal... všude je vidět ruka hostitelky... naleštěné kliky dvěří, lesknoucí se svěže bílá mramorová podlaha, nádherné dveřní a okenní rámy ze  surového dřeva, blýskající se okna... Na starých kuchyňských kachličkových kamnech s velkou plotnou bublá konvice s horkou kávou, všude voní dřevo a levandule. Usedám na ve skvělém stavu udržovaný divan do měkkých polštářů a hledím před sebe. Zeď poseta starými oleji v krásných původních rámech - mistrovská díla. Všude je vidět i cítit s jakou láskou je o tento domov pečováno. Vše je čisté, voňavé, uklizené. Koupelna je oku lahodící oáza klidu... honosné umyvadlo viktoriánského stylu a dřevěná skřínka na voňavá domácí mýdla... velká mosazná vana na nožkách obklopena dřevěnými, ručně opracovanýmii miskami s poutpourri.. všude je tolik líbezné vůně až se točí hlava...

     Do ruky mi Ev s nádherným úsměvěm dává pravý porcelánový hrnek s kávou a na mosazném podnose odnáší do haly pravou mramorou bábovku sypanou vanilkovým cukrem... line se příjemná vůně, kterou ucítil i malý Mika a v rozkošném námořnickém oblečku, do kterého se byl sám převéknout, míří za námi do přijímacího sálu. Sedíme u velkého dřevořezbového stolu z nějakého vzácného dřeva... na něm je ručně vyšívaný ubrus s růžemi a svačíme kávu a bábovku. Sedíme u stolu já, paní hostitelka a učesaný Mika - nikdy jem ještě neviděla tak krásné a způsobné dítě, jako je on. Je vidět, že se mu dostalo náležitého vychování...

    A nyní pár fotografií na závěr...

     Takto drazí přátelé skončí každý, kdo se bude u Ev ofrňovat!!!!

Technické parametry:

1 bublinková folie v délce cca 10 metrů
1 oběť

Vysvětlivky k textu:

bábovka - šiška z borovice, co je vidět na prvním snímku vlevo
káva: smícháním zeleného čaje a zbytku kávy vzniklá tekutina - autor: Mika

A jak to bylo doopravdy se dozvíte v dalším pokračování...