Tedy přesněji ekologický fanatik. Chovám se přiměřeně své lenosti. Třídím odpad, zalévám dešťovkou, omezuji jízdy autem na minimum, snažím se recyklovat , když je to v mých silách. Zkrátka, jsem ekologicky uvědomělá  asi jako každý druhý.

V neděli  jsme s dcerou vyrazily fotit do přírody "malinovou sérii". Bydlím na vesnici, kolem je plno polí a   lány kvetoucí řepky. Projížděli jsme okolními vesničkami. Dostali jsme se na polní cestu. Potkávali jsme skupinky cyklistů. Po stranách polní cesty se začaly objevovat hromádky odpadu v plastových pytlích. Nakonec jsme dojeli k černé  skládce, kterou nemohl nikdo vytvořit najednou. Někdo tady  opakovaně a bez skrupulí vyhazoval odpad. Někdo, komu je jedno, jak dlouho tam budou plastové pytle, pneumatiky nebo třeba staré boty hyzdit okolí a ničit životní prostředí nás všech.

V době, kdy v každé vesnici je sběrný dvůr, kde je možné uložit odpad  větších rozměrů něco takového prostě odmítám chápat.

Zároveň jsem se cítila bezradná. Nevím, co dělat v případě, když černou skládku objevím. Nevím, co dělat, aby respekt k přírodě převážil nad leností některých lidí. Otočila jsem se zády ke skládce a fotila.

Ještě teď mysím na pocit bezmoci, který jsem měla.