Nepíše se rok 1626,  nevládne Ludvík XIII, intrikánský kardinál Richelie neobléhá La Rochelle - přesto i dnes hrdinové s kordy bojují za pravdu a čest… Kostýmy a kulisy jiné, dějová linka plná nečekaných zvratů zachována. Škoda, že se toho nedožil Alexandre Dumas! Věřím, že i jemu by se líbilo toto volné pokračování slavných mušketýrů...

Píše se 9. srpen 2016 a český šermíř Jiří Beran bojuje v Riu na olympijských hrách v duelu prvního kola s domácím sokem... Na ukazateli skóre svítí stav 3:5 v Beranův neprospěch, zbývá 18 sekund do konce zápasu… Nepřehledná situace, šermíři blízko u sebe… rozsvěcuje se světlo znamenající zásah v Beranův prospěch.  On ale zvedá ruku a rozhodčímu ukazuje, že se netrefil do soupeře, ale do své nohy... Svým gestem fair - play zasazuje smrtelnou ránu své šanci na postup.

Takhle rychle a neslavně (s)končí příběh novodobého d´Artagnana?? (Český šerm na svého olympijského hrdinu čekal dlouhých dvacet let!) NE!! „Soupeř mi podal ruku, věděl, o co jde, po utkání jsme se spolu bavili. Časem to došlo i brazilským divákům a zatleskali mi. S místním novinářem jsem pak strávil celý večer, v noci jsem odepisoval spoustě Brazilců. Z jejich reakcí jsem vycítil, že u nich se fair play moc nenosí.“

Co na tom, že vypadl hned v prvním kole. Co na tom, že se tak stalo při jeho prvním olympijském startu. Čtyřiatřicetiletý  Jiří Beran, syn někdejšího reprezentanta a jeden z mála nositelů slavných tradic českého kordu, nad výsledek svého životního snažení povýšil smysl pro férovost. „Tak by to mělo být nejen ve sportu, ale i v životě,“ říká tento d´Artagnan jednadvacátého století.

____________________________________________________________________________________________

Beranovým soupeřem byl ATHOS Schwantes.