"Crrrrrr" - chrčí zvonek. Otevřu dveře, za nimi pošťačka.
"Tady mi to podepište...děkuji."
"Co to je?" ptá se Martin.
"Kniha, kterou jsem si objednala před měsícem."
"To se divím, že sis´objednala knihu...ukaž!"
"Ne, to je moje! Nejdřív si ji přečtu sama."
Jedna stránka, druhá..., oči vlhnou,nebráním se,
teplá slza se klouže po propadlé tváři,
vzpomínám na svou mámu a řvu jak želva.
Mami! Mami? Slyšíš? Zase nic...povzdechnu si a čtu.
Tak čtu dál. Otáčím stránky, za chvilku přečteno
- tak si tak přemýšlím, co vše je z(a)traceno.
V duchu si říkám: "Ještě, že mám syna!"
Jenže ona s dětmi někdy neni psina.
Hezké kresby, blízká slova,
tak kreslete a pište znova.
