NESNÁŠÍM MINIMALISMUS

(slovo)

...a přitom je to slovo tak libozvučné... Jenže v posledních několika dekádách se stalo zaklínadlem mnohých „dizajnérů“... Když mám v místnosti tři skříně a dvě dám pryč, neznamená to, že jsem vytvořil minimalistický interiér. Nedávno jsem četl článek, kde se to minimalismem jen hemžilo. Pomalu v každé druhé větě mne pisatelka přesvědčovala, že to co je na obrázcích bylo vytvořeno v minimalistickém duchu. Jen tam chyběly proporce, vztahy, opakování...

Frank Stela u jednoho z obrazů Úhloměrové série

Na začátku druhé poloviny 20.století se několik výtvarníků pokusilo čelit tendencím abstraktního expresionismu potlačením vnějších výrazových prostředků vznikajícího díla. Strohá geometrie, lineární členění plochy, barevná harmonie, prostorové zjednodušení, pohyb obsažený v opakování stejných prvků. Přitom důraz kladli na kompoziční soulad s prostorem a měli snahu vtáhnout diváka do nitra díla. Chtěli, aby dílo vnímal na základě svých emocí, svých prožitků. Pro každého se tak mohlo stát jedinečným a proměnlivým.

Frank Stella Gettyho náhrobek (1959)

Černé obrazy Franka Stelly (série lineárních struktur malovaných na plátně koncem padesátých let) měly významnou roli při nasměrování vývoje následného minimalismu, který se ustanovil až v polovině let šedesátých. Jako první na Stellovy obrazy navázal Carl Andre – sochař pracující nejprve se dřevem, později s kovem. Jeho skladby z trámů inspirované Stonehenge postupně přecházely k instalacím plochých, horizontálních struktur. Andre byl jedním z prvních iniciátorů nových vizuálních přístupů, hlavním výtvarným principem se stala krychle, propojující jak sochařství, tak architekturu. Dalšími umělci pracujícími a experimentujícími s různými materiály byli Donald Judd a Sol Le Witt. Během desetiletí vstoupilo do výtvarného materiálu i světlo. Dan Flavin ve svých prostorových instalacích použil skryté i obnažené zářivkové trubice, jejichž barevné kontrasty a odrazy od stěn dokázaly ovládnout daný prostor a navodit silné emoce.

Carl Andre Trabum (1960)

Carl Andre Říční jeřáb a Říční hráz (instalace 1993)

Zmínění umělci sice vycházeli ze stejných podnětů, odmítali jakákoli gesta a expresi, nicméně každý se vyjadřoval zcela odlišně.

Donald Judd (beze jména) (1973,1968) 

 Dan Flavin (1971)

 Dan Flavin (1968)

V našich luzích a hájích našel minimaliznus odezvu např. u Karla Malicha, který však své zjednodušování, rytmické opakování a kontrasty struktur dále nerozvíjel, naopak - později se stavěl proti minimalistické estetice. K minimalismu se přiblížil i básník Vladimír Burda, Jan Kotík, nebo průkopník spojení výtvarného díla s počítačem Zdeněk Sýkora, jehož některá díla se navenek minimalismu podobají, ale minimalistou bych se jej neodvažoval nazývat.

Karel Malich Bílý reliéf (1963)

A to jsme se dostali k oné dvojakosti v našem slovníku...

Minimalismus je jasně vyhraněný výtvarný styl z poloviny šedesátých let, jehož principy se objevily (převážně v architektuře) také koncem dvacátého stol.  Řadí se do skupiny -ismů a -artů, které nesou souhrnné označení postmodernismus.

Minimální je cokoli, čeho je nejméně, nejníže. Minimální jsou i egyptské hieroglify a k minimalismu nepatří.

Nezaměňujme prosím tato slova...

Bruce Nauman instalace – světlo a prostor (1971)

obrazové reprodukce: J.Pijoan - Dějiny umění/12 (2002), C. Frontisi - Obrazové dějiny umění (2005), www.guggenheim.org

odkazy:Frank Stella, Carl Andre, Donald Judd, Sol Le Witt, Dan Flavin, Karel Malich,  Vladimír Burda, Jan Kotík, Zdeněk Sýkora

můj výrobek na téma minimalismus - ŠMUKÁRNA