v hodině mezi psem a vlkem
kouřím svou poslední…ale kdeže!
cigaretu
dívám se do tmy a uklízím
rozházenou skříň své hlavy
V úhledných komíncích se vrší
všechny mé
výhry
prohry
lásky
nelásky
výčitky
děsy
strach
potichu mizí v přísných šuplících
s temným zaklapnutím
úlevným
ale
na jak dlouho?
Poslední zásuvka
ta tajná
pootevřená
v sobě ukrývá
pár nejmilejších drobností
sklíčka obroušená vodním proudem
papírovou vlaštovku
oblázek s nitkou živce
vylisovaný čtyřlístek pro štěstí
dva malé pramínky vlasů mých dcer
pár hezkých slov
sivé holubí peříčko
úsměv táty
a
ranní svítání
Recyklovatelné vzpomínky
se mísí s nepotřebnými
je tak těžké
se od každé z nich odloučit
Pomalu
pomaličku
se zavírá
i tato
poslední
nejtajnější
skrýš
a zvuk jejího zabouchnutí
se blíží
obrácenou ozvěnou
pak bude všechno
jako
na začátku
