Tento blog patří k těm suchým a nezajímavým, informačním... Píšu pro všechny, kdo se zajímají o novinky v mé dílně a také je to vzorník pro ty, kdo by si chtěli nechat vyrobit nějaký dřevěný šperk na zakázku.

Dnes mi dorazil dlouho a toužebně očekávaný balík od dobré duše Toma, mého hlavního dodavatele a poradce v záležitostech kolem exotického dřeva.

Je asi legrační v době, kdy není problém sehnat vše včetně zajímavého exotického materiálu přes internet, čekat čtvrt roku, až se někdo za oceánem vypraví na nákup - a snad si na mě i vzpomene.. . Nicméně to má i své nepochybné výhody. Tom zná přesně mé požadavky ohledně kvality a vlastností materiálu. Ví, že trvám na tom, aby po etické stránce bylo vše v pořádku a aby dřevo bylo pokud možno netoxické. To vše jsou věci, které mi e-shop nezaručí. Prošla jsem jich už hodně a nikde jsem si netroufla nakoupit, protože zdroje dřev se většinou neuvádějí (kromě jednoho českého, na který zde nechávala odkaz Břichopas - bohužel si už přesně nevzpomínám na název). Navíc mne mnohokrát překvapilo, že ani u dřev pro řezbáře vysloveně nebezbečných, jako např. cocobolo nebo sassafras není o jejich toxicitě ani zmínka. Pokud se totiž nadýcháte jejich prachu, v případě cocobola se pouze přiotrávíte, ale třeba onen sassafras vám po nějaké době vyvolá rakovinu nosní přepážky...  Starat se o to, jestli je dřevo, které chci použít, jedovaté, je v tomto případě opravdu na místě. Dá se bez nadsázky říct, že exotická dřeva jsou při dlouhodobé expozici jedovatá všechna.  Při nejmenším jsou to tzv. senzibilizátory, které vás poškodí do budoucnosti, při nejhorším se nadýcháte karcinogenů a nebo si vykoledujete zástavu srdce či dýchání, pokud budete inhalovat jejich prach či dým. 

Vím, vím... zase dělám bububu. Ale dělám ho vědomě a doufám, že ne zbytečně.  Pro řezbáře z toho totiž vyplývá pár nutných pravidel, která by měl dodržovat: při nákupu nekoukat jen na to, jestli mu barva dřeva pasuje ke kamínkům, ale i na to, jestli to, co kupuje, se vůbec pro šperk hodí. Přihlédnutí k etickým okolnostem je věcí  svědomí.  Při práci platí - bez kvalitního respirátoru s filtrem ani ránu, do dílny nepouštět během práce děti ani zvířata, pokud to alespoň trochu jde. Dokončenou věc vždy povrchově ošetřit. Vosk nebo lněný olej bohatě postačí, protože ty agresivnější druhy samozřejmě pro výrobu šperků nepoužíváme.

Se dřevem pracuji už více než deset let a mnohé jsem zjistila na vlastní kůži. Na exoty jsem si ale troufla teprve nedávno, po rozhodnutí věnovat se šperku. Bez opravdu fundovaného poradce se neobejdu, i když se neustále učím.  Proto ta na první pohled možná přemrštěná opatrnost. Dává mi záruku, že žádné z dřev, které mám doma, neohrozí na zdraví ani mne, ani nikoho z těch, co s ním přijdou do styku později. A klidné svědomí je pohoda, kterou si vzít nenechám... 

To je asi dost teoretických řečí, a teď fotografie:

První je už známé "krvavé dřevo" (Bloodwood, Brosimum, Jižní Amerika), druhý tzv. "Purpleheart" (bot. Peltogyne), dřevo ze Střední a Jižní Ameriky.

Špalíčky popořadě - Amboyna (Pterocarpus, jihovýchod Asie), Ipe (Tabebuia, Jižní Amerika - jeden z druhů tohoto stromu je zdrojem čaje Lapacho) , Afzelia (Afrika, Asie) a  Claro walnut (Kalifornský ořech). Na druhém obrázku White Holly (Ilex, tzv. slonovina chudých, dřevo smetanové barvy, téměř bez kresby).

No a nakonec už bez fotografie pořádný kousek obligátního ebenu. Mimochodem - víte, že je to bráška stromu Diospyros kaki, jehož ovoce - kakichurmu - si u nás běžně kupujeme...