Spousta z kolegů, tvůrců to zná. Vytvořit nějaký pěkný šperk, to jde. Tedy většinou, po nějakém čase, někdo spontálně, někdo pomaličku, někdo podle vlastní předlohy, někdo metodou pokus a omyl. A když už je výrobek na světě, řešíme, jak a kde to nafotit, abyste si mohli dobře představit, jak vám bude slušet a jestli vyhovuje vašemu stylu oblečení, výstřihu a tomu, co máte rádi.

Od prvního náhrdelníku jsem to také řešila. Na stole, na desce, na zajímavé stěně, zvítězilo moje oblíbené olivové dřevo, ale věděla jsem, že to není ono. A tak přišel čas na něco lepšího. Myšlenku na klasický stojan jsem rychle opustila a šla cestou vlastního řešení. Více než rok to trvalo, vždy bylo důležitější udělat něco jiného, ale konečně jsme na to měli čas. Naše vlastní torzo hrudníku, výraznější klíční kosti, zbytek detailů trochu zjednodušen a zbytečně neuplácán, aby dobře doplnil minimalistiku šperku i efekt glazur. A teď postupně přefotit všechny kousky, abyste viděli, jak jim to sluší.

Takže přefocená první várka. Nejdříve jsme se věnovali:

novým a komplikovaným kouskům

trojúhelníkovým klasikům

kapičkám různých velikostí i uspořádání

nebo snad kuličky všech velikostí a kombinací

Tak co myslíte? Byl to krok správným směrem?