V mém obchůdku se můžete setkat s několika druhy hedvábí které se liší jednak vazbou vláken a jednak sílou (hustotou vláken):

Šifon 3,5 - velmi lehké průsvitné mírně vroubkované hedvábí s hustotou 3,5 nitě na 1 mm, z tohoto hedvábí zde můžete najít šátky nebo šály.

Pongé 5 nebo 6 - lehké hladké mírně průsvitné hedvábí s hustotou 5 nebo 6 nití na 1 mm, používané především na šátky a šály. Od hustoty 8 se tento typ vazby nazývá Habotai.

Habotai 8 nebo 10 - středně těžké hladké hedvábí, hustota 8 nebo 10 nití na 1 mm, využívá se hlavně na kravaty, motýlky, pouzdra na brýle, polštářky a silnější šátky a šály.

Krepdešín 10 - středně těžké méně průsvitné hedvábí, hustota 10 nití na 1 mm, z tohoto hedvábí zde z nabízím kravaty.

Satén 8 nebo 10 - středně těžké méně průsvitné a velmi lesklé hedvábí s hustotou 8 nebo 10 nití na 1 mm, zde můžete z tohoto hedvábí nalézt pouzdra na brýle.

Krepsatén 12,5 - těžké lesklé hedvábí s hustotou 12,5 nití na 1 mm, z tohoto hedvábí budou v mém obchůdku tílka.

Hedvábí barvím dvěma typy barev, které se liší především způsobem fixace:

Zažehlovací barvy - jde o barvy které zůstávají na povrchu tkaniny a tmavé barvy způsobují nepatrné ztuhnutí hedvábí které po pár vypráních téměř není znát. Fixují se zažehlením.

Napařovací barvy - tyto barvy vnikají do vláken a hedvábí zanechávají jemné a hladké. Jsou jasnější než zažehlovací barvy, jejich nevýhodou je složitá a zdlouhavá fixace napařováním.

Po zafixování jedním z těchto způsobů lze hedvábí prát v ruce a žehlit na teplotu na hedvábí. Kravaty, motýlky a pouzdra na brýle mohou při prvním praní pustit trochu přebytečné barvy, ostatní výrobky dodávám již vyprané.

A nakonec trochu z historie a výroby hedvábí 

Podle čínské legendy se objev hedvábného vlákna datuje do roku 2640 př. n. l.. Vypráví se, že Chuang-Ti požádal svou ženu Si Ling-Š´, aby zjistila, kdo škodí jeho morušovníkům. Si Ling-Š´ objevila bílé housenky, které snovaly lesklé zámotky. Později jeden zámotek náhodou upustila do horké vody a zjistila, že z něj může vytáhnout jemné vlákno a navinout ho na cívku. Podle všeho tak objevila technologii výroby hedvábí, která zůstala po více než 2000 následujících let čínským tajemstvím.

Hedvábí je (narozdíl od bavlny) živočišného původu a získává se z kokonů (zámotků) bource morušového. Za třpytivý povrch hedvábných látek může odraz světla od vláken, jejichž průřez není kulatý ale trojúhelníkový.

Bourec morušový je drobný motýl, který nepřijímá potravu, žije jen několik dní a důsledkem šlechtění ztratil schopnost létat. Jeho samice kladou 300-500 vajíček, z kterých se vylíhnou housenky živící se výhradně morušovým listím. Během vývoje housenka rychle roste a 4x se svléká. Poté se začne kuklit - z párových slinných žláz vylučuje tekutinu, která na vzduchu tuhne a vzniká tak hedvábné vlákno. Z hedvábného vlákna kolem sebe vytváří krouživými pohyby hlavou pevný zámotek - kokon. Před vylíhnutím motýlů se kokony sbírají a suší horkým vzduchem protože líhnoucí se motýl by kokon poškodil. Poté se kokony máčejí v horké vodě, aby se rozpustila bílkovina která drží zámotek pohromadě, a odvíjí se hedvábné vlákno.

Bourec morušový se chová především kvůli výrobě hedvábí a ve volné přírodě se již nevyskytuje. Chová se hlavně v Číně, dále pak v Íránu, Japonsku, části bývalého Sovětského svazu, Brazílii, Indii a Koreji. Do Čech pronikl chov bource morušového v první polovině 17. století, svého vrcholu dosáhl v 50. letech minulého století, poté byl ale zrušen.