Poslední víkend v říjnu a počasí i po propršeném, zmrzlém, chladném, zasněženém, ať už jste v které chcete části Evropy, týdnu nám pořád dává různé neviditelné záminky vykašlat se na pohodlnost našeho civilizovaného pozadí. To nám totiž často svojí váhou, definovanou slovy "proč teď ne", zbytečně staví ploty, mezi které nás pak usadí na zem. Tak jsem TY neviditelný záminky chtěla vidět a předstírala, že žádný plot mě nemůže od světa kolem mě oddělit. Šla jsem poznávat, objevovat a dívat se. Neurvale jsem přerušila poobědní atmosféru, otočila klíčkem v zapalování, o něco později i mačkala spoušt.

Tam, kde ploty nejsou...

Poslední dny října to ještě někde kvete.

Poslední dny října se to ještě někde zelení.

Poslední dny října se to ještě někde vlní.

To vypadá jako dobrý nápad.

... neubírají, ale přidávají na kráse.

A taky jsou všude draci... dragonfly.

Všude najdete pána [ne nevyhnutelně] v oranžové bundě, který vás naučí o fotkách, to co ví.

Nevidím ho, když se koukám jen metr před sebe.

A nevidím ani tu hloubku, když se koukám metr před sebe.

Tady vidím plastiku, ne kámen.

Někdo vidí prázdný prostor. Já l´amour.

Jo, kameny na zemi. Lidi za kameny a ptáci ve vzduchu.

Voda se snaží napodobit oblohu, někdy se jí to povede... potom říkám zrcadlí.

A i tady je to jednou tak...

... a podruhé jinak, tak jako všude, když natočíme hlavu podíváme.

Tady už všichni zapomněli k čemu ta zeď je.

Mě přijde vtipný, jak nás pořád někdo pozoruje. Tady ty zelený potvory, jako by ze mě oči nespustili a vykukovali už jen ze zvědavosti.

A Sagres jeden zmačkanej se tu jen tak provokativně válí.

Tam, kde si je stavíme...

Každý plot má díru.

A přes tu díru se dá dívat.

I do dálky.

Kolem plotů najdeme lidi.

A lidi spolu mluví řečí [nejen psanou].

A během těch řečí vymýšlí co s těma plotama.

A taky někteří jsou staří a moudří, samostatně i dohromady.
[poznámka]: A příště když otočím klíčkem půjdu nejen poznávat a pozorovat, ale i vymýšlet, co se s tím vším dá všechno dělat. Aby mě nejen svět překvapoval, ale i já jeho. Ale bez toho pozorování a poznávání to asi nepůjde. Uplynulý říjen byl o lidech i bez nich. A můj říjen, byl navíc kouzelnej stejně jako ten jeho poslední víkend. O počasí už teď ale nemluvím.

Veronika, 30-10-2012