Síla není jen o tom vytrvat, ale i o schopnosti začít znovu...

V roce 1982 zastihla horského průvodce Marka Inglise s kolegou Philem Doolem na novozélandské hoře Mount Cook silná sněhová bouře. Byli nuceni zůstat v ledové jeskyni, kde je v bezvědomí, těžce promrznuté, až po dvou týdnech našli záchranáři .  

Markovi lékaři museli amputovat obě končetiny pod kolenem.

Mark ale neseděl doma a nenaříkal. Místo toho, aby nad sebou plakal, vrátil se do školy a stal se biochemikem. Dál také podnikal výpravy do hor. V roce 2002 na svých protézách pokořil Mount Cook, v roce 2004 vylezl na tibetský vrchol Čo Oju. Ten měří  8201 metrů! Chtěl ještě výš...Ve svých 47 letech se vydal na vrchol Mount Everestu. Otec tří dětí musel s nepřízní osudu bojovat i během samotného výstupu. Ve výšce 6400 metrů se mu zlomila jedna z protéz. Naštěstí se mu ji podařilo opravit a mohl tak pokračovat ve své cestě za splněním životního snu. 16. května 2006 dokázal nemožné a stanul na vrcholu nejvyšší hory světa.

Smekám před Markem Inglisem. Smekám před každým, kdo dokáže čelit nepřízni osudu, kdo se odmítá vzdát, kdo si dokáže jít neochvějně za svým cílem, který se většině lidí zdá být nedosažitelný.