pustil jsi mě do své stáje
krásných divokých koní
vlídných grošáků
kteří se umí smát
a skotačivě poskakují
v jarní trávě
temných vraníků
s divokou jiskrou v oku
co tvrdě křísnou kopytem
nespoutaní a volní
i zasněných běloušů
hřívou plnou něhy
tichého souznění
a prachu ze spadaných hvězd
pustil jsi mě do své stáje
divokých koní-slov
A já
která se odmala
koní bojím
některé hladím po hřbetě
před jinými uhýbám
a zavírám oči
nesměle pokládám hlavu
do hebkých hřív
brouzdám podestlanou slámou
tvých básní
a někdy
jen na chvilečku
mám pocit
že jim rozumím
