Léto je už letos nenávratně pryč, ale zapomenout hned tak nepůjde. Zahrádka plná čersrvé zeleniny, kam stačí jen zaběhnout a dobrý oběd je za chvilku. A spousta pěkných chvilek, krásné počasí. Nebo třeba nádherný výlet do slunné Neapole.

Itálie je plná dobrůtek. Klasickou pizzu si tam snad ochutná každý návštěvník (a nejen ji). V Neapoli mě ale zaujala ne tak známá varianta pizzy, pizza plněná - calzone. Vznikla prý přímo v Neapoli tak, že kdysi jeden kuchtík nedával pozor a při vkládání do pece se mu pizza přehnula. Nevím, jestli to tak skutečně bylo, ale nápad to je skvělý. V Neapoli koupíte takovou pizzu ve stánku téměř na každém rohu a za velice příjemný peníz. Většinou bývá smažená, ale dá se koupit i pečená.

A tu pečenou jsem si moc oblíbila a dělám ji často i doma. Do calzone se hodí nejen klasická náplň jako do běžné pizzy, ale můžete zvolit i všelijaké směsi se zeleninou. U nás teď vyhrává cuketová - mladou cuketu nakrájím, rychle orestuji na olivovém oleji a trochu přisolím. K tomu přidávám třeba šunku, mozzarellu, hustší rajčatovou omáčku nebo dřeň z čerstvých rajčat, domácí bazalkové pesto.

A ještě recept. Těsto připravuji v pekárně, ale samozřejmě je možné ho připravit ručně:

500 g hladké mouky, asi 275 ml vody, 20 g droždí, vrchovatá lžička soli, lžička cukru, 2 lžíce olivového oleje - poměr mouky a vody upravím tak, aby bylo těsto dostatečně tuhé, nenechávám těsto v pekárně úplně vykynout, ale po konečném promíchání pekárnu vypnu, těsto vyndám a rozdělím do pěti bochánků.

Bochánky nechám krátce kynout a zatím si připravím náplň.

Z bochánků vyvaluji kola o průměru asi 30 cm (těsto musí být slabé - asi 3 - 4 mm), na jednu polovinu (asi 3 cm od kraje) narovnám všechny dobrůtky, těsto přehnu a okraje důkladně zamačkám, pizzu přendám na plech. Na jeden velký plech se mi vejdou dvě pizzy, musím je dát na šikmo, protože jsou opravdu velké. Peču pár minut při 200 - 220°C do pěkné zlatavé barvy. Po vytažení z trouby přetřu horkou pizzu navrchu olivovým olejem, ale není to nutné.

Pizza calzone se mi zdá lepší než klasická pizza pečená doma. Těsto je krásně slaboučké a křupavé, ale není tvrdé, náplň zůstane šťavnatá a všechny vůně schované uvnitř. Horkou většinou musíme jíst příborem, protože se náplň nevysuší jako u klasické. Můžeme ji připravit třeba na výlet a jíst studenou a nebo zamrazit a potom bez problémů ohřát.

Náplně mohou být různé jako u klasické pizzy nebo můžeme vymýšlet svoje kombinace, můžeme si připravit i náplň smíchanou v jednom rendlíku, fantazie nám určitě něco napoví. Já dělám často jinou pro každého jedlíka - jinou pro zetě - vegetariána, jinou pro malého vnoučka, někomu ostřejší, jinému víc sýra atd.

Třeba vás budu inspirovat a takováto pizza vám také zachutná.