Vítejte u dalšího dílu Dějin umění. Členové klubu Růžový panter opět brouzdali historií a tentokrát se ponořili se do Orientalismu.

Orientalismus je pojem označující imitaci některých prvků východních (či orientálních) kultur západními autory a umělci, který byl typický především pro uměleckou tvorbu 19.století . Jako společensko-vědní pojem se orientalismus snaží o vysvětlení nerovného vztahu mezi evropským Západem a východním orientem či Východem v západním myšlení. Orientalismem lze obecně nazvat cokoliv, co má orientální původ, nebo se snaží vyjádřit a pochopit rozdíl mezi Orientem a Západem.

Orientalismus jako způsob myšlení neoddělitelně propojený s evropským kolonialismem a imperialismem především není omezen jen na oblast, která mu dala jméno (Orient ve smyslu Blízkého a Středního východu), ale i na další oblasti, kterých se nějak dotkl kolonialismus. Jeho optikou lze nahlížet i na oblasti Afriky, Dálného východu, či dokonce na některé oblasti Evropy (např. Balkán), kdy samozřejmě různé oblasti přinášejí různé imaginativní geografie.

Termínem orientalismus se v oblasti postkoloniálních studií rozumí způsob myšlení a nahlížení na obyvatele kulturního prostředí mimo západní civilizaci, který rozděluje lidské bytosti na dva základní kolektivy: nadřazené evropské (potažmo západní) „my“ a orientální „oni“. Tento způsob myšlení přetrvává v částečně pozměněných formách dodnes.

O Orientalismu pojednává klasické vědecké dílo Edwarda Saida Orientalismus z roku 1978. Ve své práci Said vycházel z prací filosofa Michela Foucalta, Antonia Gramsciho a Noama Chomskyho..

Náboženství

K výměně západních a východních myšlenek a poznatků o duchovnu začalo docházet během rozvoje obchodu mezi Západem a koloniemi v Asii. První západní překlad Sanskrtu se objevuje v roce 1785, což lze považovat za znak rostoucího zájmu o indickou kulturu a jazyky.

Společenské vědy

Orientalismus je v podstatě reprezentací, která definuje Orient nebo Ne-Západ či Východ jako zaostalý, tradiční, nemoderní, dětský/dětinský, nevědecký (plný předsudků) či iracionální a odlišný, zatímco Západ (či Evropa) jako jeho přímý protiklad je vyspělý, moderní, vědecký, racionální a normální.

Literatura

Za raný příklad orientalismu v literatuře mohou sloužit Montesquieovy Perské listy (1721), které využívají orientálního kontextu ke společenské kritice poměrů ve Francii. Dále vlna Romantismu ve světové literatuře, té doby představovaná hlavně literaturou evropskou, která vrcholila na přelomu 18. a 19. století, proběhla v Evropě, jejíž pozadí bylo již patrně ovlivňováno východním světem.

• G. Byron – Džaur, Korzár, Lara
• Gustav Flaubert – Salambo (vychází z dějin starověkého Kartága)

Hudba

Orientalismus obsažený v hudbě západního světa je jedním z typů ztvárnění vizí o Východu. Tyto vize různých autorů na sebe vzájemně působily a postupně vytvářely orientalistický hudební styl, který se silně lišil od reálné východní etnické hudby. Byl plný zkreslených představ, které živily pocit nadřazenosti. V orientalistickém hudebním stylu proto šlo o zvýrazňování těch prvků nezápadní hudby, které se té západní nejméně podobají, čímž byl kladen důraz na odlišnost a podřadnost hudby Orientu. Prvky orientalismu můžeme vidět i v současných videoklipech západních interpretů (Dark Horse od Katy Perry, Princess of China britské skupiny Coldplay a Rihany)

• Mozart – Únos ze Serailu
• Glinka, Borodin, Rimsky-Korsakov nebo Balakirev.

Architektura

Orientalismus v architektuře se projevuje přejímáním architektonických a ozdobných prvků asijské, případně severoafrické, architektury.

• Arabská, která se díky arabským expanzivním výbojům šířila jak na západ (až na Pyrenejský poloostrov – maurská architektura), tak na východ (k Himálajskému pohoří – mughalská architektura v Indii)
• Egyptská, která se do západního světa rozšířila na začátku 19. století, a to díky napoleonským válkam.
• Dálného východu – ta se do Evropy rozšířila díky britskému a francouzskému zájmu v polovině 17. století a svůj vrchol zaznamenala o století později

Minaret v Lednicko - Valtickém areálu                    Čínská zahrada ve Varšavě

Malířství

Orientální obrazy pocházejí z období od poloviny 19. století do konce 80. let 19. století. "Orientalismus" však zahrnuje i další obrazová a textová díla z počátku 20. století. Umělci se často inspirovali cestami do Orientu a zážitky z nich. Nebo také z dováženého zboží, například porcelánu z Číny. Známými představiteli "orientalismu" jsou francouzští malíři Jean-Auguste-Dominique Ingres a Eugène Delacroix. Na německé straně to byli mimo jiné Gustav Bauernfeind, Eugen Bracht nebo Georg Macco. Stejně jako Rakušan Leopold Carl Müller.

Eugène Delacroix - Alžírské ženy                       Gustav Bauernfeind - Market in Jaffa

Georg Macco - Egyptian, Gustav Bauernfeind-Správce mešity, Damašek a Eugène Delacroix- Židovská svatba v Maroku

Titulní obrázek na téma Orientalismu v módě vygenerovala AI

Za klub Pink Panter sestavila Marcela Plevová

A jak si s Orientalismem poradili členové klubu Růžový panter? 

Hlasujte pro 5 nejzdařilejších výrobků do 8. 9. 2024

                                                -----------------------------------------------------------------------------