Vítejte u dalšího dílu Dějin umění. Členové klubu Růžový panter opět brouzdali historií a tentokrát se ponořili se do období realismu.

Realismus se začal objevovat ve druhé polovině 19. století ve Francii a nahradil tak romantismus. Postupně se rozšířil do Anglie, Německa, Ruska a také do českých zemí. Jeho nástup byl podnícen společenskou situací – diktatura Napoleona III. ve Francii pohřbila ideály Velké francouzské revoluce, velké naděje naopak vkládala tehdejší společnost v rozvoj vědy, zdůraznění rozumu, racionalismu.

Realisté usilovali o pravdivý a objektivní obraz skutečnosti, nezkreslený a nepřikrášlený, tedy zobrazení světa takového, jaký opravdu je. Projevilo se to především v literatuře a v menší míře v malířství.

Literatura

Sspisovatelé se chtějí přiblížit vědcům a snaží se zobrazovat svět co nejpřesněji, vedou si poznámky, shromažďují rozsáhlé podklady v představě, že postavy, prostředí i děj by měly mít reálné předobrazy. Vznik nové vědy sociologie podnítil zájem autorů o analýzu lidské společnosti. Oproti romantismu se soustředí na současná témata, kritické zobrazení současné společnosti. Převládá próza – psychologický a společenský román, povídky, novely. Hrdinové jsou typizovaní – kromě individuálních vlastností mají vlastnosti typické pro určitou společenskou skupinu, představují nějaký povahový typ – oproti romantismu jsou obyčejnější, jsou součástí společnosti. Autor ukazuje, jak je postava ovlivňována svým původem a prostředím, v němž vyrůstá a žije – většina postav se v průběhu děje vyvíjí . Snaží se dodat dílu věrohodnost pomocí detailů, velmi podrobných popisů prostředí, postav atd. Extrémní odnoží realismu je naturalismus, který vnímá člověka jako čistě přírodní bytost, zcela předurčenou dědičností a prostředím.

Mezi nejvýznamnější představitele realismu v českých zemích patří Karel Havlíček Borovský, Božena Němcová, Jan Neuda, Vítězslav Hálek, Jakub Arbes, Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská, Svatopluk Čech, J.V.Sládek, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, bratři Mrštíkové, Ladislav Stroupežnický. K nejvýznamnějším představitelům realismu ve světě patří Nikolaj Vasiljevič Gogol, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlovič Čechov, Janko Jesenský, Henryk Sinkiewicz, Stendhal, Honoré de Balzac, Gustave Flaubert, Guy de Maupasant, Émile Zola, Charles Dickens, Henrik Ibsen, Hans Christian Andersen, Mark Twain, Jack London.

Taratorkin v roli Rodiona Raskolnikova ve filmu L. A. Kulidžanova Zločin a trest, natočeném na motivy stejnojmenného románu F. M. Dostojevského

Malířství

věrné a detailně zachycuje předměty tak, jak je divák vidí, zachycuje skutečnosti pravdivě, bez idealizace a bez fantazie. Je zájem o konkrétní všední náměty (např. zobrazování dělníků při práci, venkovanů apod.) Dílem, které předznamenalo příchod realismu, je Vor Medúzy francouzského malíře a grafika Théodora Géricaulta, na němž byla znázorněna skutečná událost ztroskotání lodi. Důležitou částí realistického malířství je krajinářství, které vzniklo ve 30. letech 19. století. Jeho hlavními představiteli byli Théodore Rousseau, Jean-Francois Millet a Jules Dupré. Významným realistickým autorem byl i francouzský malíř Gustave Courbet, který v roce 1855 uspořádal výstavu pod názvem Le Realisme.

Vedle Francie se realismus začal rozvíjet i v Německu (malíř Adolf von Menzel) nebo třeba v Rusku (Ilja Jeefimovič Repin, Isaak Iljič Levitan).

Gustave Courbet: Spící přadlena,  Koupající se ženy

Ilja Repin: Burlaci na Volze,  Nordmanová nad knihou

Théodore Rousseau: Krajina s oráčem Landscape at sunset

Hudba

V hudbě přetrvávají romantické tendence. K významným zástupcům realismu v hudbě patří například Richard Wagner, Giuseppe Verdi, Giacomo Puccini, Petr Iljič Čajkovskij, Johann Strauss či George Bizet.

Architektura

Architektura v období realismu vycházela z tzv. historizujících slohů – novorománského, novogotického a novorenesančního. Jako materiál se používalo často sklo a železo. Budovy byly stavěny pomocí železných konstrukcí, vznikaly především budovy nádražní, výstavní paláce, tržnice, budovy parlamentů, divadel, muzeí a také mosty.

Sochařství

Sochařství se v období realismu nejvíce rozvíjelo v období druhého francouzského císařství, v jehož čele stál Napoleon Bonaparte. Významnými představiteli realismu v sochařství byli Jean-Baptiste Carpeaux, Aimé-Jules Dalou nebo August Rodin. Díla Carpeauxe jsou dodnes ozdobou Louvru, pařížské opery a fontány Čtyř světových stran v Paříži, Dalou vytvořil alegorické sousoší Triumf Republiky na Place de la Nation v Paříži. Významná byla i díla Augusta Rodina, která byla tak dokonalá, že byla kritiky považována za odlitky skutečných lidí.

Móda

V letech 1850–1880, kdy mezi uměleckými směry vládl realismus, přišla změna ve stylu odívání. Koncem 60. let 19. století si ženy z vyšších vrstev oblíbily oděv, který zvýrazňoval poprsí a zadní partie. Zvýraznění se docílilo pomocí těsně staženého korzetu a vycpávky z koňských žíní, která se přivazovala vzadu v pase. Vzhled dotvářely dlouhé vlečky a do výšky vyčesané vlasy. V 70. letech pak přišla móda kostýmků ze sukní a kabátků.

Muži nosili jednoduché tmavé oděvy složené ze saka a pruhovaných kalhot. V tomto období se také poprvé začal nosit smoking.

Za klub Pink Panter sestavila Marcela Plevová

A jak si s realismem poradili členové klubu Růžový panter? 

Hlasujte pro 5 nejzdařilejších výrobků do 5. 8. 2022