"Já chcu taky zvířátko...“ Matouš se očima a prosebným hláskem snažil dobýt mou neoblomnost. Od té doby, co jeho starší sestry opečovávaly dvě morčecí slečny, začal bezostyšně ničit rodinnou pohodu. Škemral, trucoval, sliboval hory doly, začal uklízet... Vytrvale hledal sebemenší skulinku v opevnění. Po měsíci mi došly argumenty i trpělivost. K nebi jsem vyslala zoufalé SOS... Co kdyby začal bušit na jinou bránu? blesklo mi po chvíli hlavou.

„Pamatuješ, jak jste od Pána Boha dostali želvu? Jak si uprostřed polí hrdinně rázovala přímo pod kola našeho auta? A po dvou letech, když jste se jí dosyta nabažili, záhadně zmizela. Kdo ví, co má pro tebe Bůh přichystáno tentokrát...“ nahodila jsem udičku.

Chvíli mě podezíravě zkoumal, poté se šibalsky usmál a se sdělením, že se bude modlit o papouška, zmizel za dveřmi. „Tak to bychom měli,“ oddechla jsem si a pospíchala na zahradu za Bětkou a Šimonem - řešit gradující spor o houpačku.

Vtrhly k nám prázdniny. Rozcupovaly denní řád, drobotinu naházely do potoka, mě zasypaly červeným rybízem a malinami. Jedno horké odpoledne mě manžel nechal vydechnout. Sbalil mičudu, pití, děti a na propůjčení sousedově zahradě velikosti fotbalového hřiště uspořádal sportovní odpoledne. Rychle jsem umyla horu nádobí od oběda, vyluxovala zaneřáděnou předsíň a hladově se vrhla na předposlední kapitolu rozečteného románu  (louskám ho už od jara!). Omámena svěžestí autorova jazyka a gradující zápletkou jsem přestala vnímat čas i okolí. Hltavě obracím stránku za stránkou... No tedy, takové rozuzlení jsem nečekala! Zaklapla jsem dočtenou knihu, zavřela oči a žvýkala tu přečtenou dobrotu.

Najednou jsem uslyšela to ticho... Proč se neozývá pískot, smích, hašteření ani pláč?! Co a kde moji miláčkové provádějí? Z dalších úvah mě vytrhl pohled na hodiny - jejda, večeře! Pobíhám v kuchyni a oknem vyhlížím tlupu uřícených otesánků. Jenže kde nic, tu nic... Začínám si dělat starosti. Konečně zahlédnu do vrátek vbíhat Támar. „Mami, máme ještě tu klec po křečkovi?“ rozrazí kuchyňské dveře. „Maťo s taťkou chytili andulku!“

Večer jsem sedla k počítači a zadala do vyhledávače chov andulek. S tímto druhem domácích mazlíčku jsem dosud neměla tu čest se seznámit. Užasle zírám na monitor: andulka se odborně jmenuje papoušek vlnkovaný.

Bušení na  správná vrata se vyplácí.