Začalo to zprávou.

Zpráva byla psaná ve slovenčině. Obsahovala chválu mých písmenkových jeřábů a na konci měla připojenou žádost - mohla byste pro mně vyrobit také takovou dekoraci? Slečna si přála girlandu, závěs a potom něco, o čem jsem poslední dobou přemýšlela, ale nikdo to nezrealizovala (nejspíš vážně platí, že k člověku přijdou věci, na které je připraven) - větve s navěšenými jeřáby, které by se daly zapíchnout do vázy a váza postavit na stůl. Na svatební stůl.

A potom to vlastně začalo doopravdy. Vlastní tvůrčí proces. Nejprve můj už tak přecpaný a malý pokoj zaplavily roztodivné větve, které prozřetelná vichřice na jaře olámala z obrovského buku. Vytvářela jsem prototypy a pomocí fotek je konzultovala se slečnou.

Mezi tím jsem skládala poslední zkoušky pátého ročníku, takže se domluva poněkud protáhla. Ale po finální zkoušce byl první prototyp hotov. Dodělat ostatní tři, závěs a girlandu pak byla hračka.

Část celého procesu která mě nejvíce děsila, to jest zabalení rozmáchlých větví do krabice použitelné velikosti, se nakonec také obešla bez ztrát na životech i jeřábech.

A tak už balík sviští východním směrem a mě hřeje pocit, že jsem se mohla podílet na tak osobně významné události jako je svatba.

Zazvonil zvonec a pohádky je...začátek?